tučňák brýlový Spheniscus demersus

třída: Ptáci

Rozšíření

Zajímavost

Tučňáci celkově byli jako první popisováni námořníky. V 16. století si však námořníci pletli tučňáky s alkou velkou, která sice vypadala velmi podobně, ovšem na rozdíl od tučňáků, žijících výhradně na jižní polokouli, alka velká žila výhradně na severní polokouli. Pro hladovějící námořníky byli však spásou, ať už se jednalo o alky, nebo tučňáky. Byli hojně loveni na maso, na pevnině měli totiž jednu stěžejní nevýhodu – dali se snadno chytit. Tučňák brýlový byl vůbec prvním druhem tučňáka, se kterým se lidé setkali - již v roce 1498.

Živí se lovem ryb, jeho kořistí bývají menší druhy, jako jsou sardele, sardinky či ančovičky. Obvykle loví v hloubkách do 20 metrů, ale byli spatřeni i v hloubce 130 metrů.  Pod vodou plave průměrně rychlostí 16 km/h a ryby loví s do široka rozevírajícím se zobákem, díky čemuž může lapené ryby rovnou polykat.Pro lov ve vodě má kromě těla uzpůsoben i zrak. Výkonné svaly mu umožňují měnit tvar oka, díky čemuž vidí pod vodou zřetelněji.

Přestože lidé mají tučňáky spojené se zimou, sněhem a ledem, tento druh tučňáka se vyskytuje na pobřeží Jižní Afriky. Svá mláďata vyvádí převážně na písčitých plážích. K ochlazování tučňákům brýlovým slouží neopeřená růžová část kůže v okolí očí, která je hustě protkána cévami. Čím je tučňákovi větší horko, tím více se kůže prokrvuje, aby se krev ochladila okolním vzduchem.

Ohrožení

Tučňáci brýloví patří mezi ohrožené druhy. Nejvíce jim škodí nadměrný rybolov, v jehož důsledku pak nejsou schopni najít potravu. Příčinou jejich ohrožení je také jejich lov jako levných rybářských návnad, sběr jejich vajec (před cca 25 lety se dali v Jižní Africe pořídit jako běžná snídaně) i těžba nahromaděného ptačího trusu tzv. guána, ve kterém si tučňáci vyhrabávají nory. Podle odhadů z 80. let, žilo ve volné přírodě pouhých 50 000 jedinců. Díky ochraně se však počty začaly opět zvyšovat a světová populace dnes čítá asi již 90 000 párů.

pátek 5. ledna 2018