lenochod dvouprstý Choloepus didactylus

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost 

Lenochodi prožijí celý svůj život vzhůru nohama. Ačkoliv mají v předních nohách značnou sílu, na rovném podkladu je neunesou. Hlavou otočí až o 270°, to jim umožňuje 8–9 krčních obratlů. Srst jim roste směrem od břicha k hřbetu, dešťová voda po nich tak snadno stéká. Mezi chlupy v srsti lenochoda rostou mikroskopické řasy, které dodávají srsti zelenavé krycí zbarvení. Žijí samotářsky, obě pohlaví se potkávají pouze v období rozmnožování. Samice kojí mládě asi jeden měsíc, půl roku ho pak nosí na své hrudi.

Lenochodi jsou podstatně lepší plavci než chodci. Jejich tělesná teplota je velmi proměnlivá, kolísá od 24 do 33°C. Lenochod dvouprstý je velký savec, patřící spolu s mravenečníky a pásovci do řádu chudozubých. Společnými znaky tohoto řádu je redukovaná sklovina (nebo rovnou celý chrup), přidané kloubní spojení mezi hrudní a bederní páteří, které zpevňuje páteř a pomáhá při hrabání, poměrně malý mozek, vynikající čich a  pomalý metabolismus. 

Jsou to převážně noční živočichově, přes den spí zavěšeni ve větvích, v noci se krmí. Na zem lenochodi sestupují, pokud se potřebují vyprázdnit nebo přesunout na jiný strom. Vyprazdňují se zhruba jednou za 10 dnů. Na zemi je však lenochod zcela bezmocný, jelikož se nedokáže postavit na nohy a je schopen se jen plazit po břiše. Pokud je na zemi, stává se snadnou kořistí nejrůznějších predátorů, jako je ocelot, jaguár nebo člověk. I ve větvích lenochodům hrozí nebezpečí, a to ze strany harpyjí či orlů. Lenochoda je však obtížné od větve odtrhnout a také je schopen svými ostrými drápy predátora vážně zranit nebo dokonce zabít.

Donedávna byli lenochodi považováni za němé živočichy, ale pokusy ukázaly, že jsou, podobně jako netopýři, schopni vnímat ultrazvuk a že se spolu dorozumívají zvláštním pištěním, které naše ucho není schopné v celém rozsahu zaznamenat.

Ohrožení

Tento druh je málo dotčený. Nejvíc je ohrožuje ztráta jejich přirozeného životního prostředí. Protože se obvykle nacházejí vysoko v korunách stromů, nehybní a prakticky neviditelní, nejsou loveni tak běžně jako pásovci nebo mravenečníci. U některých domorodých skupin existuje zákaz jejich konzumace, proto nejsou ohroženi ani lovem pro maso.

id:2003

čtvrtek 5. ledna 2006