kystráček modrolící Entomyzon cyanotis

třída: Ptáci

Rozšíření

Zajímavost

Kystráček modrolící je též  nazývaný medosavka modrolící. Znakem čeledi kystráčkovití bývá holá nápadně zbarvená kůže v okolí očí či ozobí, tvořící často laloky a výrůstky. Většina ptáků z této čeledi se vyskytuje od Nové Guineje po Nový Zéland. Kystráčka modrolícího ve volné přírodě najdeme v severní a východní části Austrálie a na jihu Nové Guiney, kde obývá řídké lesy, především blahovičníkové, savany a lidmi pozměněné oblasti, jako jsou parky a zahrady. Kystráčkové dorůstají do velikosti kosa. Mají zeleně zbarvená záda a křídla, bílé břicho, černobílé temeno a modrou kůži kolem očí a modročerný zobák. Pohlavní dimorfismus není patrný - samička vypadá stejně jako sameček.

Kystráčkové jsou převážně masožraví, živí se hmyzem, členovci či různými jinými bezobratlými, ale občas si dají i nektar nebo měkké plody. Sdružují se v menších hejnech do sedmi jedinců, ve kterých o sobě dávají vědět tichými skřípavými zvuky. V době hnízdění si staví úhledná miskovitá hnízda, do kterých samička snáší většinou dvě vejce. S péčí o mladší sourozence často pomáhají starší, ale ještě nedospělá mláďata.

Miskovité hnízdo staví oba rodiče z proužků oloupané kůry a větviček. Vystýlají je velmi pečlivě jemnými listy a trávou. Stavební materiál často kradou z hnízd jiných ptáků. Někdy využívají opuštěná hnízda nosorožíků, laločnatek nebo majn, která pečlivě vystýlají novým materiálem. Tato hnízda medosavek jsou někdy parazitována kukačkami. Výjimkou není ani hnízdění v dutinách starých stromů nebo pod okapy stavení v příměstských lokalitách. Někdy může do jednoho hnízda snášet i více samiček. Na vejcích sedí pouze samička. Mláďata jsou pak krmena oběma rodiči, někdy i za pomoci mláďat z předešlého hnízdění. 

Ohrožení

Kystráčci modrolící jsou ve volné přírodě málo dotčeni a jejich populace jsou stabilní.

pátek 1. března 2019