irbis Panthera uncia

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost

Irbis se obvykle pohybuje v nadmořských výškách 1500–4000 m n. m., v Himálaji byl zaznamenán dokonce až v 6000 m n. m., na Džungarském Alatau však také ve výškách pod 1000 m n. m. Ze všech kočkovitých šelem žijí v nejvyšších nadmořských výškách. Drsnému prostředí je výborně přizpůsoben. Srst je dlouhá, měkká a velmi hustá, irbisovi poskytuje nezbytnou ochranu proti chladu, který v jeho přirozeném vysokohorském prostředí panuje. Letní srst má na hřbetě a bocích délku kolem 25 mm, na břiše a ocase až 50 mm. Zimní srst je delší, na hřbetě a bocích mezi 30–55 mm, na ocase až 60 mm, na břiše až 120 mm. Hustota srsti je vyšší než u všech ostatních velkých koček (kolem 4000 chlupů na cm²) a blíží se spíše hodnotám známým od malých koček rodu Felis. Na jeden krycí chlup (pesík) připadá 8 chlupů podsady. Na základním světlém zbarvení jsou umístěny tmavé skvrny a rozety. Dlouhý a mohutný ocas pomáhá irbisovi udržovat rovnováhu při pohybu a skocích. Široké tlapy  má ze spodní strany porostlé srstí, jako ochranu před chladem i ostrými kameny. 

Rozsáhlá nosní dutina a široké nosní kosti jsou dalším výsledkem adaptace irbisa na vysokohorské prostředí – vzduch se zde před vstupem do plic předehřívá.

Ocas je velmi dlouhý, délkou přesahuje tři čtvrtiny těla, díky dlouhým a hustým chlupům se jeví velmi mohutný. Irbisovi pomáhá udržovat rovnováhu při skocích, šplhu a balancování na úzkých skalních římsách. Když irbis leží nebo sedí, ocas mívá obtočený kolem těla, aby se lépe zahřál.

Irbis je asi nejlepší skokan mezi savci, může doskočit do vzdálenosti až 15 metrů při překonávání horských potoků a strží.

Irbisové žijí samotářsky a každý dospělý irbis má své vlastní vymezené teritorium. Území si pravidelně obcházejí a navštěvují pastviště a shromaždiště své lovné zvěře. Obchůzka bývá velmi dlouhá a irbis se na stejném místě objeví vždy až po několika dnech.

Rozbor trusu ukázal, že irbisové konzumují překvapivě velké množství rostlinné potravy, především trávy a větviček. Některé exkrementy byly dokonce tvořeny jen rostlinnými zbytky. Je známo, že kočky okusují trávu pro podporu trávení a vyprazdňování, ovšem množství konzumované irbisem je mezi kočkovitými zcela výjimečné. Příčiny zatím nejsou zcela objasněny, předpokládá se, že jde o snahu zbavit se střevních parazitů či o prostý doplněk stravy.

Ohrožení

Irbis je evidován jako zranitelný druh. Celosvětová populace je odhadována na více než 2 500 a méně než 10 000 jedinců. Irbis je ve své domovině loven pro kožich, kosti pro tradiční čínskou medicínu a jako škodná.

Chov v Zoo Ústí nad Labem

V naší zoo chováme tyto šelmy v nejchladnější a nejvíce zastíněné části pavilonu šelem, v minulosti jsme odchovali několik mláďat.

id:2021

pátek 1. dubna 2022