gepard štíhlý Acinonyx jubatus

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost

Gepard štíhlý je jediný žijící zástupce rodu gepardů. Jsou známy ještě další čtyři druhy geparda, ty jsou ovšem vyhynulí a známe je pouze z fosilií.

Gepard je stejně jako puma, rys nebo kočka domácí, řazen do podčeledi malých koček. Na rozdíl od velkých koček totiž neumějí vydávat hlasitý řev, pro který je potřeba mít silné vláknité výrůstky v hrtanu a jen zčásti zkostnatěnou jazylku. Gepardi mají jazylku zkostnatělou zcela. Jako malé kočky však dokážou příst.

Gepard má poměrně malou hlavu, dlouhé končetiny i ocas. Na rozdíl od většiny kočkovitých šelem nemá úplně zatažitelné drápy, což mu umožňuje lepší přilnavost k terénu ve vysokých rychlostech, ale znemožňuje vertikálně šplhat po stromech. Při běhu má velmi dobrou schopnost měnit akceleraci a rychle manévrovat, což z něj činí jednoho z nejhbitějších savců v přírodě. Až 70% jeho loveckých pokusů končí úspěšně. Díky větší vytrvalosti jsou schopni kořist uštvat, na rozdíl třeba od lvů, kteří se musí přiblížit na krátkou vzdálenost a kořist rychle přepadnout. I tak gepard dokáže na maximální rychlost běžet jen asi 30 sekund.

Gepardi byli ochočováni už starověkými Egypťany, Peršany a Indy a sloužili jako domácí mazlíčci velmožů a pomocníci při lovu antilop a gazel. Podle dochovaných pramenů nejvíce rozšířil lov s gepardy mughalský vládce Akbar, který kolem roku 1570 choval na svém dvoře více než 300 gepardů. Používal je k lovu hlavně antilop jeleních, ale sloužili i jako domácí mazlíčci a mohli se pohybovat v prostorách Akbarova paláce. Nejednalo se však o domestikovaná zvířata, protože většina gepardů byla odchycena jako koťata ve volné přírodě. V zajetí se gepardi rozmnožují velmi špatně, což potvrzuje ve svých pamětech i Akbarův syn, kde píše, že rozmnožení chovných gepardů a úspěšný odchov mláďat byla velká vzácnost.

Ohrožení

Gepard patří mezi zranitelné druhy. Jeho počty ve volné přírodě klesají v důsledku ubývajícího životního prostoru, pytlačení a velmi nízké genetické variability. 

Nízká genetická variabilita je důsledkem toho, že již dvakrát v historii, zhruba před 100 000 a 12 000 lety, došlo k prudkému poklesu gepardí populace, což mělo za následek příbuzenské křížení a nevratné snížení genetické variability. V důsledku toho klesá vitalita mláďat a oplozovací schopnost spermií, kdy počet spermií v ejakulátu je o 90 % nižší než u tygra nebo lva a 81, 6 % z nich je defektních.

Na vysoké mortalitě koťat se podílí i predace, jelikož často končí jako oběť lvů, hyen nebo paviánů, pokud je najdou. Do jednoho roku věku jich přežívá jen 5%. 

Podle posledních odhadů čítá divoká gepardí populace méně než 6700 jedinců.

id:1980

pátek 1. dubna 2022