Zpátky v Kampung Baru

pátek 28. srpna 2009

Po dvou tydnech sileneho pobytu v Jakarte me imigracni urad konecne propustil. Jeste pred rozednenim pristiho dne jsem vyrazil na Kalimantan, do Balikpapanu. Za uplynulych devet mesicu se tady toho moc nezmenilo a nekteri z vesnicanu si ani nestacili poradne uvedomit, ze jsem na tri ctvrte roku odjel ze zeme. Do zivota rybarske predmestske ctvrti Kampung Baru jsem se vratil prakticky okamzite. Cekalo me tu ale i par neprijemnych zprav. Pred nekolika mesici v Kampung Baru horelo, a protoze v drevene vesnici na kulech nelze domy efektivne hasit, prekotne se vsechno stehovalo na pevninu, vcetne moji skrine se vsim jak to v ni lezelo a stalo. V krabicich s elektronikou tady pouzivame namisto klasickeho silikagelu zkapalnujici odsavace vlhkosti, ktere uz v te dobe byly napul premenene v tekutinu a ta se pri tom stehovani do vsi te elektroniky vylila. A tak jsem o ulozene pristroje prisel i presto, ze pozar nakonec k nasi ctvrti nedorazil. Daleko vetsi maler byl ale ten, ze jsem byl uz tri mesice bez lodi! Jeji drevo nenavratne zetlelo, takze ji Marjuni rozebral a ulozil u sebe alespon motor, i kdyz uz taky v dost spatnem stavu. Muj asistent Ali mi o tom posilal zpravu, i o tom, ze mezitim na pravidelny mesicni monitoring mangrovu pronajimal jinou lod (zablesk Aliho samostatnosti, za kterym asi stoji jeho zena Isah...). Jenze zpravy od Aliho prepisoval Gabin urednik Satria a ten z nich veskre informace o financich a logistice vynechaval (vcetne takovych detailu, jako ze fotak, ktery jsme mu proplatili, Alimu pouze pujcoval, az si ho nakonec nechal). Takze i to, ze jsem bez lodi, jsem zjistil az po prijezdu do Kampung Baru. Coz byl ovsem maler, protoze penize na projekt dostavam mesicne a po ceste do Indonezie a vsech peripetiich v Jakarte byl uz aktualni pridel vyschly. Zkusil jsem pozadat o prispevek mistni ochranarske organzace – ale bylo to presne tak zbytecne, jak jsem vzdycky predpokladal. Ochrana prirody v Indnezii je cerna dira, penize do ni plynou, ale kdyz je potreba, nikdo je nema... Nakonec me reditel jedne z tech organizaci dotlacil k tom, abych se obratil s vyzvou o pomoc na tenhle mailing list, coz jsem nakonec udelal – a odezva byla neuveritelne bleskova! Formou mensich i vetsich prispevku se penize ke koupi noveho trupu nahromadily behem tri dnu! Marjuni a Bedul uz ted shaneji novou lod a ja se mezitim v Kampung Baru zabydluju. Tentokrat uz ale ne v preplnene Marjuniho domacnosti, protoze Isah pro me v sousedstvi nasla vlastni dum. Je to prijemna vzdusna stavbicka na kulech nad lagunou (teda spis nad takovou stokou, aby si nahodou nekdo nepredstavoval Modrou lagunu!) v miste, kde jsem kotvival svou lod. Je samozrejmne zbudovany z kradeneho ulinoveho dreva, tak jak uz to tu byva, ale aspon je z nej postaveny opravdu dobre, stabilne a vzdusne. Ovsem bez elektriny a vody, takze pro vodu chodim k pumpe a pocitac si dobijim u Aliho. Osvetleni mi nakonec zajistuji sousedi, protoze z druhe strany meho domu maji vestaveny vejminek starecek se starenkou a ti maji neustale zapnutou obrovskou zarivku, ktera skrze spolecne otevrene podkrovi prosviti nejen cely jejich, ale i muj prostor. Indonezani se boji tmy, a tak i oni dva spi s rozsvicenym svetlem a dokonce i v me casti domu je tezke najit ke spani temny kout (nemluve navic o starikove desivem chrapteni a odkaslavani, ktere ozvucuje noc). Ale zvyknul jsem si docela rychle a navic jsem si mohl na nejvic projasnenou cast domu prestehovat pracovni stul, u ktereho ted muzu datlit do pocitace i v noci. Hned po prijezdu ke me dorazila taky prvni zprava ze Sungai Wanu. Jako kazdorocne, i letos mame v zalivu pripad utoku krokodyla. Tentokrat primo v rezervaci Sungai Wain, kousek od male prehrady, prijemneho zapadleho mista pro piknik a rybareni. Na ryby se sem vydala i jedna stara babicka z vesnice, ale vratil se uz jen jeji promaceny pes. Toho dne dohledali uz jen jeji pyltacku a balicek tabaku, ale pristi den uz voda zacala vyplavovat dalsi kousky. Vesnicani veri, ze neutocil krokodyl morsky, ale mnohem vzacnejsi tomistoma uzkohlava. Morsky krokodyl se svymi mocnymi celistmi pomerne snadno prekousne kosti ve dvi, takze z tela urve udy a torzo necha byt. Babiccina mrtvola ale byla castecne stazena z kuze, vnitrnosti vytrhane z brisni dutiny a maso odhlodane z kosti po malych kouscich. Takhle pry se svymi dlouhymi uzkymi celistmi pracuje prave tomistoma. Ackoli je tenhle krokodyl bezne predstavovany jako rybozravy, je dobre znamo, ze lovi i opice – makaky a kahau. A ta stara zenska byla docela drobna, dost mozna mensi nez samec kahau nosateho! Takze mam tendenci s vesnicanama souhlasit, i kdyz tomistomu tady v zalivu zatim nevidel ani jediny vyzkumnik a i ackoli rybari o ni mluvi casto, mame ji tu za potencialne vyhubeny druh. Vzdycky jsem si moc pral ji tu nakonec preci jenom potkat – jen bych byl dost nerad, kdyby melo jit o setkani tohoto druhu! Dluzno podotknout, ze reakce na posledni krokodyli utok byla mnohem rozumnejsi nez jak tomu bylo u toho minuleho, pred rokem na rece Sepaku, kde krokodyl morsky sezral (opet pri rybareni) jednoho z delniku spolecnosti, ktera tu ilegalne vysazuje olejne palmy. Prijel policejni clun a jeho posadka strilela tri dny po vsem, co se hnulo. Policajti tady v Indonezii straslive radi strileji z pusek, akorat ze vetsinou moc nemuzou, takze jsou vdecni za kazdou prilezitost. Odnesli to tri krokodyli, ale farmari se shodnou na tom, ze ani jeden z nich nebyl ten obrovsky kus, ktery onoho delnika pred svedky odnesl. Kratce potom jsme zahledli krokodyla na otevrenem zalivu (asi dva dny pote, co jsem svym hostum vypravel, jak je tenhle typ vody bezpecny...) a verim tomu, ze je sem ti ostrostrelci proste zahnali, cimz z nich akorat tak udelali jeste nebezpecnejsi zvirata, protoze na otevrenem mori si na krokodyly nikdo nedava pozor... V Sungai Wainu nastesti letos nikdo nestrilel. Oblast se proste jen castecne uzavrela. Byl vydan zakaz rybareni v prehrade a zrusila se ekoturisticka trasa, ktera vede podel reky.