Zlé časy

neděle 1. července 2012

Několik měsíců strávených lobováním u centrální indonéské vlády přišlo vniveč!!!

Na konci loňského roku jsme sepsali dokument o stavu Balikpapanského zálivu a o tom, co se stane, pokud se podél jeho západního pobřeží rozšíří průmyslová zóna. Protože v Indonésii vládní úředníci podobné dokumenty nikdy nečtou, to si daleko raději prolistují nějaký obchodní katalog, pojali jsme i tu naší brožurku také jako takový obchodní katalog - s obrázky, ozdobným textem a vytištěnou na tom nejfajnovějším papíře. Po několika týdnech přípravy byla brožurka konečně hotová a začali jsme ji šířit na všech úrovních vlády - od města Balikpapanu přes provinční vládu v Samarindě až po centrální vládu v Jakartě. S několika místními aktivisty jsme si rozdělili regiony, přičemž na mě padla zrovna Jakarta, město, které zkrátka nedovedu strávit. V jakartském exilu jsem pobyl několik týdnů, rozděleno na dvakrát, protože poprvé mě zdejší ovzduší odrovnalo a nezbylo než ze se záchvatem astmatu vrátit na Kalimantan - kde mi pak astma mylně diagnostifikovali jako tyfus, ze kterého mě pak dva měsíce marně léčili.

Brožura měla ohlas, dostala se zřejmě až k prezidentovi (alespoň noviny o tom tak psali velkým písmem na titulní stránce), ministr lesnictví ji dostal před kamerami novinářů a byl přinucen vyjádřit se před nimi, že to tak nenechá, a v parlamentu tvrdili, že tu knížečku použitou jako vzor pro psaní vlastních dokumentů, které prý taky nikdo nečte. A na konci loňského roku centrální vláda odmítla návrh nového územního plánu Balikpapanu a vrátila ho k revizi s tím, že jediným problémem je průmyslová zóna v Balikpapanském zálivu. Slavili jsme úspěch.

Následovala spousta jednání za zavřenými dveřmi i několik studentských demonstrací v ulicích Samarindy a Balikpapanu (demonstrace před prezidentským palácem v Jakartě teď možná probíhá), o Balikpapanském zálivu začal psát národní tisk a v místních novinách bylo toto téma jednu dobu na titulních stránkách skoro denně. Aby se udržela pozornost čtenářů, byly zprávy čím dál tím bombastičtější a přitaženější za vlasy. Jedna z posledních takových novinářských kachen hned v úvodním titulku tvrdila, že si na Balikpapanskou vládu půjdu stěžovat k Obamovi.

A pak v květnu, zrovna když jsem byl kvůli prodloužení víza v Malajsii, podepsal Ministr Veřejných prací v Jakartě z ničeho nic souhlas s uzákoněním nového územního plánu Balikpapanu, včetně rozšíření průmyslové oblasti. A indonéská legislativa se má tak, že s tímhle jediným podpisem ztrácí centrální vláda ve věci územního plánu veškerou pravomoc. Výsledky lobování na všech ministerstvech, v národním parlamentu a v úřadu prezidenta, jsou teď nanejvýš tak k založení do archivu. Nezbývá než se opět vrátit na začátek a pokračovat ve vyjednávání s místní vládou v Balikpapanu. Tam už ale zbývá jen jediný a poslední činitel, v jehož moci je zastavit přeměnu Balikpapanského zálivu v místní park. Tou poslední nadějí je místní parlament, v jehož pravomoci je změnu územního plánu uzákonit nebo neuzákonit.
Demonstrace Balikpapan Bay Demonstrace Balikpapan Bay
Demonstrace Balikpapan Bay Demonstrace Balikpapan Bay
Demonstrace Balikpapan Bay Demonstrace Balikpapan Bay
Demonstrace Balikpapan Bay Demonstrace Balikpapan Bay

zimní sezóna: říjen - březen

od 9.00 do 16.00 h Dolní pokladna:

zavřeno Horní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Pavilony:

do 17.00 h Areál zoo:

více

zimní sezóna: říjen - březen

120 Kč Dospělí:

60 Kč Děti, studenti, důchodci:

310 Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

Pomáháme přírodě