Zase olejné palmy
neděle 21. března 2010
O olejnych palmach jsem psal uz nekdy pred pul druhym rokem. Je to v pravem slova smyslu zeleny mor, ktery uz dneska pro existenci pralesa v Indonesii predstavuje vetsi hrozbu nez tezba dreva. Palmovy olej je nejlevnejsi rostlinny olej a pridava se do potravin (od susenek pres cokoladu po cinske nudle), do kosmetiky (od mydla az po rtenku), a bohuzel v posledni dobe cim dal vic i do pohonnynch hmot, kterym obchodnici vymysleli chytlavy zeleny titul biopaliva... Evropa a Amerika stridave prevlika kabat s tim, ze palmovy olej pro ten ci onen ucel kupovat budou a zase ze nebudou, a mezitim v Asii rostou dva daleko nebezpecnejsi giganti, kteri mohou zapadni konzumci behem pristich par let odsunout nekam do pozadi – Indie a Cina. Indonezie se pred casem zavazala k tomu, ze na dalsi plantaze olejne palmy nepadne uz ani hektar primarniho pralesa. Ale tenhle slib se az prilis snadno vyresi tim, ze se prales prohlasi za degradovany, nebo tim, ze ho palmarska spolecnost vykaci bez povoleni vlady a zaplati pak nejakou bezvyznamnou kompenzaci uradu pro zivotni prostredi a par uplatku nekolika urednikum.
O tom, jak bezmocne je bojovat s palmarskymi mocnari, uz vime svoje i tady v zalivu. Vubec nejvetsi protestni akce co jsme tu kdy meli, prinejmensim co do poctu zrekrutovanych ucastniku, byla demonstrace vesnicanu ze Sepaku (javanska kolonie v nejodlehlejsi casti zalivu), jejichz pudu zabrala bez jakehokoli vyrovnani palmarska spolecnost Agro Indomas. Vesnicani ze Sepaku jsou sice ponejvice ilegalni drevari a jako takovi stoji na opacne strane barikady (nedavno jsme ostatne tri z nich zatkli pri sberu gaharu v Sungai Wainu), ale spolecny nepritel nas tehdy dal dohromady – oni prisli o pudu, ochranari asi o 100 km pobrezniho a poricniho pralesa obyvaneho kahau a spoustou dalsich zvirat. Dve patra kancelare regenta v Penajamu tehdy obsadily dve stovky venkovanu, az se nakonec vlada uvolila k tomu zpochybnit povoleni, na zaklade ktereho Agro pudu otevrelo, a vydala prohlaseni, ze ji musi vratit vesnicanum. Situace se uklidnila a ja se vratil do Cech.
Po deviti mesicich jsem se v Sepaku objevil znovu preptat se na situaci. Klid pry vydrzel pul roku. Pak se ale Agro z niceho nic vratilo a bez slova vysvetleni pokracovalo v obdelavani pudy (kterou samozrjemne mezitim vesnicani nechali ladem, coz je ovsem to nejlepsi, co s ni z meho pohledu mohli udelat...).
Seznamil jsem se v te dobe s britskou aktivistkou Michelle Desilets, ktera sedi v komisi pro udrzitelny palmovy olej (RSPO). Tahle komise vzesla ze snahy WWF a dalsich organizaci pokusit se o spolupaci s olejarskymi magnaty a primet je (skrze tlak konzumentu) k ohleduplnejsimu jednani, kdyz uz zastavit je nelze. V Kuala Lumpur se v te dobe chystalo jednani RSPO a Michelle slibila odprezentovat na nem i pripad Ago Indomas. Pripravil jsem nekolikastrankovy dokument se seznamem vsech kriterii a principu RSPO, ktere Agro porusilo. Bohuzel, cele kualalumpurske jednani skoncilo vicemene fiaskem, na spoustu bodu se nedostalo a zalezitost Agro Indomas byla jedna z tech mnoha. On ostatne ten report sice na prvni pohled vypada hrozive, clovek si rika, ze tohle musi kazdeho pobourit, kdyz vidi jak porusujou uplne vsechno, co muzou – jenze ony to delaji skoro vsechny palmarske spolecnosti, takze zasveceneho takova zprava necha uplne v klidu... I kdyz jsem ji pak distribuoval doslova kolem sveta, je to jako bych si stezoval, ze je voda v mori slana...
Zpatky v Sepaku se mezitim zacala davat do pohybu dalsi vlna protestu. Agro uz buldozerovalo ctvrty okres, obyvany uz tentokrat nikoli Javanci, nybrz puvodnim kmenem Pasiru. Pasirove dovedou docela dobre tezit z nalepky “puvodni obyvatel”, i kdyz dneska uz to opravdu neni o moc vic nez nalepka. Takze dokud Agro zabiralo pudu javanskym prisidlencum, prohlasili ji Pasirove za sve tradicni uzemi, staveli se horlive na stranu Agro a doufali, ze vyrovnani za znicene uzemi pripadne jim. Kdyz ale zadne vyrovnani nebylo a na misto toho Pasirum zacinalo dochazet, ze prichazeji i o svou vlastni pudu, zmenili prapor a pripojili se na stranu protestujicich Javancu. A zapojila se do toho jejich militantni organizace GEPAK (ktera mi v mangrovech pred dvema lety v Pemaluanu pomohla zastavit zakladani krevetich farem a paleni dreveneho uhli) a byla z toho dalsi demonstrace v budove mistniho parlamentu, tentokrat ovsem s plnou publicitou.
O par dni pozdeji mam telefonat z oblastni policie v Penajamu, ve kterem mi urednik roztresenym hlasem sdeluje, ze se mnou chce mluvit jeho kapitan. Nasledovala vymena nekolika sms, ve kterych jsem se snazil zjistit, o co jde. Bezvysledne, jenom mlzil. Dost jsm z toho znervoznel. A kdyz jsem dorazil ke kapitanovi, byla nervozita a neduvera ocividne na obou stranach. Byl na oko nezvykle pratelsky, pritom ale sondoval, kde ze mam ten film o kahau, ktery tu prece jako vyzkumnik musim natacet (vyzkum je prece foceni a filmovani opic...) a sledoval kazdy detail v mem pase. Porad se odvolaval na to, ze se akorat stara o moji bezpecnost a odkazoval se pri tom na ztracenou Jindru. Trvalo asi dve hodiny, nez z nej vypadla zninka o Agro. Na to jsem uz ovsem byl pripravenej, takze jsem rovnou rekl, ze me na jednani prizvali zastupci Sepaku jako nezavisleho odbornika a pozadali me o to, abych jako dukazni material prinesl nejnovejsi satelitni snimky. Tohle prolomilo ledy a kapitan mi konecne prozradil, ze me videl v televizi jiny, dulezitejsi kapitan z provincni policie a hrozne se rozcilil, kdyz videl, ze se do toho plete nejaky beloch. A tak ten dulezity kapitan poveril tohohle mene duleziteho vysetrovanim, ktere melo zjistit, pro koho ten bily agent pracuje a jak na nej.
Zdalo se, ze timhle odhalenim vysetrovani skoncilo, ale o par dnu pozdeji me ten mene dulezity kapitan navstivil doma v Kampung Baru – samozrejmne zase jen neformalni pratelska navsteva, v noci... A to ackoli jsem mu na stanici omylem uvedl spatnou adresu, ale je to zkratka kapitan od policie a tak si s tim poradil. Na Agro uz se ale neptal. Prisel si pro ty satelitni snimky, co jsem o nich tehdy mluvil. A protoze tuhle eventualitu uz jsem mel taky predem promyslemou (ucim uz se jednat jako druha strana...), tak jsem pri te prilezitosti zavedl rec na ilegalni drevarske kempy a pristavy, ktere uz mesice bezvysledne hlasim na jinych instancich. Nasledovala vymena nekolika e-mailu a sms s mapami a GPS koordinatami a zda se, ze se z vysetrovani mych domelych obchodnich paktu vyvinula docela uzitecna spoluprace. Prinejmensim do nadchazejiciho soudniho jednani z Agro Indomas, ktere ale dost mozna stejne nikdy nenadejde...