Standa - Zpátky v mangrovech
pátek 3. října 2008
Nase prace s kahau nosatymi v mangrovech cim dal vic trpi tim, jak se zapojuju do reseni ochranarskych zalezitosti, ktere se objevuji zas a znovu bez varovani a narusuji klidny prubeh rutinniho vyzkumu. Pokus o predani vyzkumnych ukolu asistentum Alimu a Bedulovi nevysel a studenta z mistni univerzity jsem pres rok trvajici snahu nesehnal. Dalsi nadeji ted vidim v ceskem doktorandovi Ondrovi Kottovi, ktery do Balikpapanu dorazil na dvoumesicni pilotni studii, po ktere by se mel rozhodnout, jestli se za rok do zalivu vrati, aby tu sbiral data pro svoji disertaci. To by mi dovolilo opoustet zakladnu v mangrovech kdykoli nekde jinde vyvstane necekana potreba, coz je kazdou chvili.
Pote, co tedy utichl rozruch kolem zmizele Jindry, presunuli jsme se s Ondrou a Alim zpatky do mangrovu. Bedula v roli druheho asistenta vystridal Marjuniho syn Budi. Velmi rychle jsme dali do poradku vykradeny kemp, z mangrovu jsme vykazali ilegalni drevare (opet - jako po kazde nasi delsi nepritomnosti...) a pokracujeme v pravidelnem sberu dat. Ted ovsem jen pro Ondru na zkousku, vzhledem k tomu, ze do naseho odjezdu uz zbyvaji necele tri tydny.
Prvni dny zpatky na lodi byly dost narocne pro nase asitenty, protoze prave zacal Ramadan, kdy se kazdy spravny Muslim po jeden mesic behem dne posti od vsech smyslovych pozitku - jidla, piti, koureni, sexu a myslenek na nej a od spolecenskych drbu. Samozrejmne se behem Ramadanu ukazuje, ze vetsina Indonezanu nejsou zas az tak dobri Muslimove, takze zakaz koureni bere za sve vetsinou behem prvnich tri dnu a zakaz drbani a pomlouvani nasleduje v tesnem zavesu. Hrisne myslenky lze tezko prokazat (takze jejich zakaz asi taky rychle ztraci vahu), s jidlem a pitim to ale casto vydrizi i tyden a dyl, dokonce az cely mesic. Budi se rohodl nejist, nekourit a nepit (!) i kdyz s nami jezdil na lodi. A to na otevrene vode za slunecneho tropickeho dne neni nic dobreho, zvlast kdyz clovek musi co chvili klikou startovat motor (fyzicky skutecne narocny ukol) anebo s vypetim sil padlovat, aby velkou lod udrzel stat v proudu kvuli foceni opic. Po seste hodine odpoledne uz mel Budi ocividne myslenky jen na jidlo, piti a cigarety a usi mel nastrazene jen na zvuk sireny, ktera se zapadem slunce ohlasuje konec pustu. V te chvili totiz vsechny zakazy konci, vsude uz jsou pripravene stanky se spoustou jidla (spis bych rekl zradla) a doma je nachystane dalsi. Nekteri Muslimove se sice vecer jeste modli, vetsina se uz ale spis cpe dobrotama, kouri, klabosi a tajne sjizi na Internetu porno. Po nekolika dnech odrikani to Budi nastesti cele vzdal, takze nakonec Ramadan prezil v plnem zdravi. A pro Aliho to problem nebyl, ten si i s manzelkou hned na zacatku vysvetlil, ze pro ne pust zdravy neni, takze jsem ho nakonec musel prohlasit za nejlepsiho Muslima vubec, protoze pust nedrzel jen jedinkrat za den tak jako ostatni, nybrz aspon tak dvacetkrat.
Prace s kahau zpocatku v Ondrovi vyvolavala skepsi, potom co videl, jak vetsinu casu travime hledanim opic, ktere po zastaveni lodi dost casto okamzite prchly a uz se neobjevily. Pripadaly mu nestudovatelne. Ja uz ale za posledni mesice pokrok vidim, typicke pozorovani uz netrva sekundy, ale desitky minut. Mame uz i dve hodiny souvisleho kontaktu. Jen zatim nevim, jestli je to hlavne pokrokem v jejich habituaci nebo spis tim, ze jsme efektivnejsi v tom, jak kahau najit a nevyplasit. Pravda, opice v typickem pripade behem pozorovani nedelaji nic, jinymi slovy neskotaci ve vetvich, nekoupou se v rece a nevenuji se jedna druhe tak jako v nejakem prirodopisnem dokumentu. To Ondru taky tak trochu odrazovalo. Ale kahauove uz zkratka takovi jsou, vetsinu sveho casu travi tremi cinnostmi - jezenim, chozenim a spanim. Vetsina jejich socialniho chovani spociva v tom byt spolu v jedne tlupe a dost. Clovek musi cekat dlouhe tydny na to, aby zaznamenal nejaky sex nebo agresi. Dokonce i hru, interakce s mladaty nebo socialni cisteni srsti za soucasnych podminek vidime jen jednou za nekolik dni. Pro me to ale problem neni, kahau me bavi takovi, jaci jsou. A i Ondrovi se zda se postupne zacali zamlouvat, takze u prace s nimi skutecne zustane.
Vyvstal ale jeste jeden problem, a to je Ondrova obelixovska postava. Vazi nejakych 115 kilo, mozna jeste o 20 kilo vic nez ja a dva a pulkrat tolik, co nekteri z mych asistentu ve Wainu. Vedle Indonezanu musime ja a Ondra vypadat skutecne kuriozne a pokud si oba sedneme na stejny okraj lodi, vypada to, ze se prevrhneme (nastesti mam dobrou lod!). Tohle nas donutilo prehodnotit i nase puvodni plany na sledovani kahau v mangrovovych bazinach. Ondra sice porad opakuje, ze mu jeho postava zivot nijak nekomplikuje, ja osobne to tady moc neberu, protoze uz i moje "lehci" vaha pobyt v mangrovech ztezuje citelne. Uz jsem se tu sice chodit, brodit a lezt naucil, umim uz naslapovat na ta mista chudovitych korenu a na ty bahnite plochy, ktere moji vahu unesou. A za dob stravenych v Sungai Wainu (kdy pred nami vsechno prchalo pri nejmensim selestu) jsem se naucil naslapovat celkem jemne, coz se mi ted uroci. Ale mozna uz se blizim k hranici beznych lidskych moznosti a s dvacetikilovym rancem na zadech (kdy bych vazil tolik co Ondra) bych asi pochod v mangrovech nedal. Rozhodli jsme se to tedy nakonec prilis nehrotit a rutinni vyzkum kahau pro pristi sezonu nechat jen na praci z lodi. Tim padem zalezitosti potravni ekologie a kazdodenniho scialniho chovani odkladame az na prespriste, protoze k tomu je opravdu nutne za opicema vlezt az dovnitr. Ondruv projekt zamerime hlavne na populacni ekologii a socialni strukturu, cili na temata, kdy jde hlavne o vyhledavani vetsiho poctu tlup, ktere pak ale staci pozorovat jen kratce na dobre viditelnych mistech, jako jsou treba spaci stromy.