Standa - Usazujeme se
neděle 27. ledna 2008
Ze shaneni noveho asistenta uz jsem zacinal byt zoufaly, skoro po trech mesicich jsem mel porad jen oddaneho, ale cim dal tim vic zniceneho Aliho, kteremu prace v mangrovech proste nesedi. Pritom nejslibnejsiho kandidata jsem mel celou dobu primo pred nosem, respektive pres cestu, naproti domu Marjuniho, kde bydlim pokud jsem v Balikpapanu. V protejsim domku (spis chatrci) bydli Aliho svagr Bedul, Marjuniho prava ruka. Neslo si nevsimnout, ze jakmile se ve vesnici neco vyrabi (treba moje pramice), spravuje (treba muj motor) nebo zachranuje (treba kdyz Marjuniho lod pri bource na mori ztroskotala a tri lidi se malem utopili), Bedul je u toho a i kdyz taky moc nenamluvi, ale prace stoji na nem. Bedul pred lety pracoval i pro Gaby pri haseni lesniho pozaru a podzemnich pozaru uhelnych sloji a pri zavadeni zeleznych tyci do stromu, o ktere si pak ilegalni drevorubci nicili motorove pily. Vesnicani ze Sungai Wainu mi ho doporucovali jako nejlepsiho, jenze protoze tam Bedul pouziva jmeno Lalun, ze zacatku jsem nevedel, ze jde o mojeho souseda. Dneska ma Bedul praci neprilis oblibenou, ale zato velmi bohulibou a po zasluze vynosnou - sbira na skladce nebo v bahne v zasvinenych rekach u vesnice stare zelezo. K tomu se prinutil pote, co si vzal rozvedenou matku s osmiletym synem a narodila se jim jeste dcera. Dneska mu ale sber zeleza pres den a rybareni na mori v noci vynese vic nez tri sta dolaru mesicne, coz je asi dvakrat tolik, nez co by mel u me. Navic jsem mu nabizel praci, kterou ted ma jeho jinak nezamestnany svar Ali, a takovou nabidku proste Indonezan neprijima. Trvalo mi hodne dlouho presvedcit ho, aby praci asistenta vzal. Doted jen dvakrat nezavazne vystridal utahaneho a zmozeneho Aliho, ale prace ho hned nadchla a vydrzelo mu to az doted. Je poznat, ze uz praci na mori i v lese stravil spoustu casu pod tim nejlepsim vedenim (na mori Marjuni, v lese Gaby). A pro me je docela prijemna zmena byt na lodi s nekym, koho vsechno bavi a zajima nez s nekym, kdo tam trpi jako balicek nestesti. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu, Bedul u me zustava prozatim jen na dva mesice, bude se ale kazdy tyden stridat s Alim, a obema dvema jsem zvysil plat na deset dolaru na den. Ve volnem case pak Ali doma regeneruje sily a Bedul sbira stare zelezo.
Pruzkum kahau mezitim prechazi do dalsi faze. Scitanim opic v Balikpapanskem zalivu jsme stravili vic nez dva mesice. Zvladli jsme za tu dobu projet 15 z priblizne 36 ricnich systemu, ktere do zalivu usti. Z plochy mangrovu ve vsech systemech (vyctene ze satelitnich snimku) jsme dosli k celkem realistickemu odhadu 1400 opic v celem zalivu, coz docela dobre sedi s predlonskym odhadem vice nez 1000 opic, ktery jsem udelal na zaklade pilotniho pruzkumu na ctyrech rekach. Ten vysledek je velmi optimisticky, protoze doklada, ze je Balikpapansky zaliv jednim z center vyskytu kahau. Je to jeden z sesti nejvyssich odhadu populacni velikosti kahau nosatych pro cele Borneo a muze to predstavovat nejakych 5 % jejich celkov svetove populace. Data ze scitani jsme potrebovali mimo jine pro posileni lobby a tenhle ucel zda se splnuji.
Cilem scitani kahau ale nebylo jenom zjistit, kolik opic v zalivu zije, ale taky zdokumentovat stav jejich biotopu a ohniska aktualnch hrozeb (coz se taky podarilo) a najit optimalni misto, kde se usadit a zacit jejich dlouhodobejsi vyzkum. S poslednim bodem to bylo pomerne tezke. Hledali jsme misto, kde by se dal postavit tabor (na suche pude, idealne s pristupem ke sladke vode), kde neni moc krokodylu, ale kde je dost kahau, kde nejsou mangrovy prilis poskozene a kde jsou dostatecne rozsahle a odkud je relativne snadny pristup do nejblizsi vesnice. Prvni moznost se nabidla na rece Baruangin. Marjuni me upozornil na vesnicana, ktery si tu zalozil zahradu, a ja jsem se za nim hned vypravil, abych mu taktne naznacil, ze tu nema co delat a ze at vypadne. Ale byla to nejcitliveji zalozena zahrada, kterou jsem kdy v lese videl, snad jedina, ktera do krajiny skutecne zapada. Kdyz jsem si ji prochazel, brzy se objevili dva docela agresivni psi a s nimi drobny seschly starik, ktery na se na me zlostne vytasil s tim, ze pokud jsem z nejakeho podniku, tak ze to tu patri jemu a ze me tu nechce. Na me si jeste tolik netroufnul, ale na Bedulovi si vztek vylil poradne. Bedul tak tak zvladal skryvat, jak se v nem vari krev, ale na me starikova nevrazivost vuci pronikani podniku na jeho reku zapusobila natolik, ze jsem navrhnul, ze bysme u nej mohli stravit zbytek roku. To se mu zalibilo, o poznani zprijemnel a hned nas pozval do sveho domku, velmi pekne udrzovenho, s okrasnou zahradkou a nekolika rybnicky kolem. Predstavil se jako Kai (Deda) a ze pru mu je 105 let a uz padesat let tu zije sam. Chteli jsem hned zustat pres noc, ale Bedul me premluvil, abysme prenocovali na mori na lodi jako obvykle. Oduvodnoval to prilivem a odlivem, ale az na mori se priznal, ze me proste jen potreboval vylakat pryc aby mi vysvetlil, ze Deda ovlada cernou magii a ze je tam pro nas nebezpecno. Pry tu nezije sam, ale s manzelkou, ktera je neviditelna – jak jinak by dokazal udrzovat tak pekny dum a zahradku? Nikoho jineho tu pry nechce a pokud by nas neocaroval, moh by nam proste jen jednoho dne vrazit kudlu do zad. Bedula muselo hrozne potesit, kdyz jsme pristi den na rece Baruangin pri scitani kahau dosli k zaveru, ze tu neni dost opic na to, abysme novou stanici zalozili prave u Dedy.
Dalsi alternativa se nabidla hloubeji v zalivu, v mistech kde jsou mangrovy nejrozsahlejsi, nejstarsi a nejfajnovejsi. Stromy tu dosahuji nejakych 30 metru a puda uz je zpevnena natolik, ze se v bahne pohybyju aniz bych se do nej boril. Navic odsud neni daleko do dvou vesnic, Maridanu a Pemaluanu. Horsi to bylo s mistem k zataboreni, protoze mangrovy jsou natolik rozsahle, ze je tu nedostatek pevne pudy na ktere by se dal postavit stan. Sladka voda tu neni vubec, tu musime vozit v barelech nebo chytat pri desti. Pevnou pudu jsme nakonec nasli v miste, kde driv byla pila. Na vybrane misto jsme vyrazili s Alim i Bedulem a jejch bratrancem Dalem. Prvni, co nas tu uvitalo, byl krokodyl, ktery elegantne sklouznul do reky kousek od naseho pristaviste. V prvni chvili jsem zaplesal, bylo to zatim moje nejlepsi pozorovani krokodyla v zalivu, ale pri pohledu na Aliho zkamenely oblicej mi doslo, ze by to moh byt problem. Dalsi problem, se kterym Ali s Bedulem nepocitali, byl ten, ze jsem jim zakazal pokacet jakykoli zivy stromek krome invazivni akacie. Z Bedulova vyrazu ve tvari bylo videt, ze to povazuje za blbost a kdyby si troufnul, vynada mi do zelenacu.
Ocividne ho ale prekvapilo, kdyz se ukazalo ze to jde a neni to zas az tak tezke, protoze mrtveho dreva a akacii je kolem dost. Kemp jsme tedy postavili, nacez se Bedul vratil domu. S Alim a Dalem jsme prespali a