Standa - Nová opice
neděle 30. března 2008
V Balikpapanskem zalivu jsme zatim zdokumentovali devet druhu primatu, pokud v to pocitame i vysazene orangutany. Je to jeden ze silnych argumentu pro ochranu oblasti, ktera se v tomhle smeru blizi k nejbohatsim na Borneu (vubec nejvyssi pocet primatu, kteri se na Borneu vyskytuji pohromade, je 11 druhu).
Uz i proto me zajimaly ojedinele zpravy o moznem vyskytu desateho druhu primata v zalivu, hulmana stribriteho, ktery je podobne jako kahau nosaty specialista ve vyuzivani lesu podel rek a pobrezi. Uz pred dvema lety jsem slysel o chyceni oranzoveho opiciho mladete na rece Wain. Hulmani stribriti jsou sice v dospelosti zbarveni cerne, se stribrnymi chlupy rozrousenymi po celem tele, jejich mladata se ale rodi oranzove-zluta. O cernych nebo oranzovych opicich jsem pak jeste slysel parkrat, ale zadna z tech zprav neznela moc spolehlive. Sam jsem hulmany v mangrovech nikdy nevidel, ackoli uz mam cele povodi procestovane skutecne krizem krazem.
Prvni verohodne znejici zprava o pozorovani neznameho druhu opic v magrovech byla od Marjuniho, u ktereho v Balikpapanu bydlim. Marjuni zna oba dva bezne druhy opic ze zdejsich mangrovu - kahau nosate i makaky javske. Treti druh popisoval jako sedive opice s cervenymi mladaty a s odlisnou vokalizaci. To na hulmany stribrite sedi. Videl je pry jen jednou na mysu Tanjung Batu. Tohle jsem musel prekontrolovat uz i proto, ze se prave tady snazime prosadit stavbu obriho mostu, diky kteremu by se mangrovum i rezervaci Sungai Wain mohla vyhnout planovana provincni silnice.
Tanjung Batu muselo byt kdysi nadherne zakouti se strmymi utesy nad zalivem, koralovou lagunou pod nimi a tropickym destnym pralesem nad nimi. Dneska je to dezolatni skladka odpadku pocinaje naplavenymi pet lahvemi a konce odstavenymi rezivejicimi tankery. Prave sem jezdi muj asistent Bedul ve volnem case sbirat stare zelezo. Az na par chatrnych usedlosti je Tanjung Batu neobydleny. Pri sve navsteve jsem tu zastihnul jen dva kluky, kteri si hrali ve vraku stareho buldozeru, a dva dedky. Jeden z nich tu pry se svou matkou zije deset let a pracuje tu jako hlidac.
Co tu hlida mi ovsem jasne nebylo. I on mluvil o trech druzich opic, popisoval je ale jako chimery vsech moznych primatu, ktere kdy videl (nebo mozna o kterych kdy slysel). Chtelo to trochu fantazie, abych z jeho vypraveni zrekonstruoval realna zvirata. Z jeho tretiho druhu opice jsem nakonec vytusil spis makaka vepriho, pomerne bezny druh ve vsech moznych typech lesa vcetne zdegradovanych krovin, ktery se obcas zatoula i do mangrovu. Pri dalsim rozhovoru verohodnost hlidacovi vypovedi utrpela i dalsi trhliny. To kdyz zacal vypravet o svoji matce, ktera pry ma odklapeci hlavu a ktera pred ctyriceti dny odletela na kosteti. Pro jistotu jsem se sice jeste sel po lese na Tanjung Batu porozhlednout, ale nasel jsem skutecne jen makaky. Hledani hulmanu stribritych jsem pak odlozil na neurcito.
Ctyri mesice po inspekci Tanjung Batu jsme s Bedulem hledali kahau o nejakych 20 km dal na rece Sesumpu. To je vubec prvni reka, ktera se vleva do Balikpapanskeho zalivu, jen par kilometru od jeho usti do otevreneho more, v oblasti koralovych utesu a ropnych vrtu. Brehy reky Sesumpu osidlili Bugisove, pristehovalci z ostrova Celebesu, na kterem uz nejspis vsechno snedli. U jejich vesnic podel reky Sesumpu uz sotva zbylo neco, co by se jeste dalo nazvat lesem. I z vetsiny mangrovu zustaly jen dva uzke pruhy stromu podel brehu. Za nimi se rozkladaji uz jen rybniky na farmovy chov krevet a ryb. Jejich produkce ale po zmizeni poslednich mangrovu rychle klesa kvuli epidemiim parazitu a nedostatku potravy a ukrytu, a tak se Bugisove postupne siri a zakladaji sve rybniky i v mistech dosud osidlenych puvodnejsimi Banjary a Pasiry. I kdyz je Sesumpu asi nejzdegradovanejsi ze vsech rek v Balikpapanskem zalivu, zustala tu jeste mala izolovana populace asi padesati kahau nosatych. S Bedulem jsme ji prijeli zdokumentovat spis jen pro uplnost. O to vetsi prekvapeni ovsem bylo, kdyz jsme krome kahau a makaku hned prvni vecer na uzouckem pruhu vegetace na brehu reky natrefili i na deviticlennou tlupu hulmanu stribritych. Chvili se nechali pozorovat, ale pak zmizeli v housti a od te doby uz jsme je nenasli - tady ani nikde jinde.
Bedul se pak musel vratit do mesta, protoze lod nam za odlivu v pristavu nasedla na skalu a ohnula se hridel lodniho sroubu. V hledani opic jsem musel pokracovat pesky. Obesel jsem postupne vsechny vesnice na brehu reky Sesumpu a vyptaval se vesnicanu. To nebylo snadne, protoze Bugisove nemaji pro ruzne druhy opic zadna jmena a malokdy jim venujou dost pozornosti na to, aby je dovedli popsat. Nakonec jsem po rozhovorech s vesnicany dosel ke stejnemu zaveru jako po scitani opic z reky – zustala tu nejspis jen jedina malicka populace hulmanu stribritych v nekolikahektarove bazine, ktera jako jedna z mala jeste neni premenena v ryzoviste ani v rybnik. Mozna tu zbyva vseho vsudy uz jen jedna jedina tlupa. Devet opic, ktere jsme videli z lodi, mohou byt posledni, ktere jeste v Balikpapanskem zalivu zbyly. Populace, ktera by se dala spocitat na prstech jedne ruky, bohuzel nepredstavuje zadne velke terno. Spis je to doklad o tom, ze hulmani stribriti v mangrovech Balikpapanskeho zalivu kdysi skutecne zili. Spolecne z turem bantengem a krokodylem tomistomou uzkohlavou se tak hulman stribrity dostava na seznam velkych zvirat, ktera uz byla nebo nejblizsi dobe budou v teto oblasti vyhubene.