Standa - Běžný denní režim
pondělí 31. prosince 2007
Jednani na uradech v Balikpapanu ohledne zostreni ostrahy v mangrovech prerusila serie muslimskych, krestanskych a novorocnich svatku. Takze jsme s Alim vypravili nasi lod a vratili se jeste do mangrovu. Tentokrat jsme docela daleko od mesta v odlehlejsi casti zalivu, ktera uz nepatri Balikpapanu, ale sousednimu distriktu Penajamu. Je to dost unikatni uzemi s vysokymi mangrovy se silnymi kmeny a s tlustymi vzdusnymi koreny. Spodni patro takovych vzrostlych mangrovu je otevrene a za odlivu se tudy da celkem slusne chodit. Mnohem prijemnejsi prostredi na pozorovani opic nez jake nabizi neproniknutelne mangrovove krovi na pobrezi Balipapanu. Rano je sem misty slyset zpev gibonu a volani hulmanu a v noci tu svetelkovani more doplnujou svetlusky, ktere jsou usazene na listech mangrovu ve velkych agregacich a svetelkuji tam synchronizovanym blikanim. Jsou to paradni efekty, ktere nam nahradily stedrovecerni vanocni stromecek.
Za nekolik minulych tydnu mapovani populace kahau v Balikpapanskem zalivu jsme si uz s Alim zabehli celkem pravidelnou rutinu. Zaciname odpolednim scitanim opic na spacich stromech na brezich rek, mezi patou a pul sedmou vecer. Koncime ve chvili, kdy se setmi natolik, ze uz na zvirata neni videt. Pak zakotvime nekde uprostred reky nebo pri pobrezi more, pokud mozno ve skrytu pred komary, krokodyly a projizdejicimi neosvetlenymi lodemi. Na palube postavime dva stany, pro me na pridi a pro Aliho na zadi. V tu chvili jsem uz neschopen dalsiho pouziti, protoze ve vzniklem stisnenem prostoru se se svymi rozmery a bolavymi koleny (jedno po operaci a druhe zrejmne pred operaci) stezi pohnu. Takze si vetsinou vytahnu nejake cteni nebo psani, zatimco Ali vari. Strava je dost monotonni, dvakrat denne ryze, cinske nudle a vejce, zacinam uz tyhle potraviny nenavidet, jenze skoro zadne jine jidlo na vyprahle palube dlouho nevydrzi. Nocleh na houpajici se lodi je moc fajn (Ali je jineho nazoru), i kdyz se celou noc musime nechat rusit rozsvicenou lampou, abysme se vyhnuli srazce s jinou lodi, treba drevari, kteri v noci svazi nakradene drevo (prave takhle se zabil prvni manzel Aliho zeny Isy). Obcas nam noc zpestri tropicky lijak, ale i kdyz nase stany nejsou nijak zvlast nepromokave, vetsinou zustavame vicemene sussi, dokone i kdyz nam jednou vitr oba stany zboril. I destiva noc je na lodi docela prijemna (Ali je opet jineho nazoru).
Rano vstavam ve ctvrt na sest a nejakym setrnym zpusobem se snazim zprovoznit i Aliho, k tomu vetsinou staci trochu ramusit pri bourani stanu a vylevani vody z lodi. Pred rozednenim vyplouvame na reku a pokracujeme ve scitani kahau po dobu, kdy jsou jeste na svych spacich stromech. Po osme hodine pak vybereme nejake prijemne stinne misto k zakotveni a Ali navari snidani (ryzi, nudle a vejce). Pak mame skoro cely den volno, ktere travime poruznu ctenim, psanim, pospavanim a kratkymi prochazkami (spis prolezkami) v mangrovech, a dost casto taky dokumentaci nejruznejsich poskozeni mangrovu, na ktere jsme narazili behem scitani opic, pocinaje tezbou dreva a konce zakladanim rybniku. A odpoledne se cely cyklus zacina opakovat znova a tak to jde nekolik dnu v kuse.
Ja si na praci na lodi v mangrovech jaksepatri uzivam, ale Ali ji spis jen preziva. Ve sve usluznosti, ktera me obcas az stve, nikdy neremca a az otrocky se podrizuje memu despotickemu vedeni, pritom i nadale zustava prijemnym spolecnikem. Ale cim dal tim strnulejsi vyraz v jeho obliceji a kruhy pod jeho ocima mluvi za nej. Dostavame se do tezko resitelne situace, protoze Ali na jedne strane nechce prijit o tuhle praci (preci jenom je to prilezitost, ktera se nenabizi denne) a ani ja nechci prijit o tak oddaneho asistenta (neni snadne najit lepsiho). Je ale ocividne, ze driv nebo pozdeji Aliho budu muset propustit. Takze jsem ho nakonec poslal domu alespon na dovolenou a zacal jsem hledat druheho asisenta mezi mistnimi rybari.