Reflexe

Reflexe

pondělí 25. ledna 2016

Do Čech jsem přijel jen na jeden měsíc, vtěsnaný mezi přílet z Madagaskaru a návrat do Indonésie. Několik dní jsem strávil na školení v Krkonoších, a protože sníh mi v tropech chybí, zdržel jsem se a vyrazil do zimních hor. Rád si fotím domy, ve kterých bych neváhal bydlet, a jak jsem si tak obcházel jednu zasněženou boudu na samotě v lese, vykouknul z okna chalupář, nejdřív mě okřiknul, co že tu šmíruju, ale pak mě pozval dovnitř na pár sklenek rumu, které si právě dopřával se dvěma kamarády.

Přesně jako na apaluchu v Ydyksebu v té profláklé veselohře od Poledňákové. Tématem hovoru byl ale palmový olej. Jak je všude, jaká je to hrůza a jak se mu je těžké vyhýbat. A že je potřeba číst si při nákupu etikety. Z palmového oleje se zkrátka stalo téma, které se probírá i v těch nejzapadlejších koutech naší země.
Nestalo se tak zničeho nic. Několik posledních let jsme s pár desítkami kolegů a příznivců o palmovém oleji mluvili na seminářích, přednáškách a sociálních sítích. Mnozí to považovali za boj s větrnými mlýny, protože český zákazník se přeci při nakupování dívá jen na cenu a kupuje všechno, co je zrovna v akci nebo na co v televizi běží reklama. A o globální problémy se nezajímá. A je pravda, že zájem velkých médií a široké veřejnosti o palmový olej byl po celou tu dobu minimální. Ostatně i mnozí z mých kolegů, odborníků, kterých si velmi vážím, se zdráhali k palmovému oleji vyjadřovat, Možná z obavy, aby nevypadali jako zelení aktivisté.
A najednou přišel zlom. O palmovém oleji mluví zpravodajství na TV Prima i v České televizi, prostor mu věnují pořady, jako Nedej se, Chcete mě?, Sama doma, vysílají o něm stanice jako DVTV nebo Stream, píšou o něm noviny a časopisy od Lidovek přes Týden po Reflex, v elektronické i v papírové formě. Některé dny jsem teď v lednu měl i dva nebo tři rozhovory pro různá média. Ti, kdo se ještě před rokem styděli o takovém tématu mluvit, se teď začínají cítit „mimo dění“, pokud o palmovém oleji veřejně neřeknou aspoň něco. Sousedi a známí, od kterých bych to nikdy nečekal, mluví o tom, jak se aspoň snaží nakupovat „bez palmy“, i když jim to zatím třeba moc nejde. Na sociálních sítích se za palmového oleje stalo žhavé téma už ne jen mezi několika tisíci nejzaujatějších příznivců. K akci „Den, kdy řekneme firmám, že nechceme jejich výrobky s palmovým olejem“, se už přihlásilo přes 27 tisíc lidí: https://www.facebook.com/events/417633178445759/
K takovému zlomu je potřeba silný podnět, kopanec. Staly se jím očividně letošní katastrofální požáry v Indonésii, které bývají označované za největší ekologickou katastrofu nového tisíciletí a za jejichž vznikem stojí mimo jiné právě spekulace s ohromnými plochami lesů, na kterých by korporace i zkorumpovaní vládní úředníci rádi viděli plantáže olejných palem. Požáry byly jasným důkazem toho, jak vážná dnes situace je. Před Štědrým dnem začalo v Indonésii pršet a dnes už je bezprostřední riziko zažehnané – ale jenom na čas! Sucha můžou kdykoli přijít znovu a dnes už je nade vše jasné, že Indonésie není připravená na to, aby situaci zvládala. A bez ohledu na mezinárodní sliby prezidenta Jokowi stále chybí dobrá vůle indonéských zákonodárců k prosazení nějakého opravdu radikálního řešení. K tomu je potřeba tlak veřejnosti – jak indonéských občanů, tak i mezinárodních spotřebitelů.
A právě proto je tolik povzbuzující vidět, jak rychle se i u nás mění veřejné mínění. Čím dál víc lidí si opravdu čte etikety a výrobkům s palmovým olejem se vyhýbá. Začínají nás oslovovat firmy, které na nové spotřebitelské tlaky reagují a hledají cesty, jak palmový olej ve svých výrobcích nahradit. Třeba v krmivech pro zvířata v zoologických zahradách a v zájmových chovech – a to je důležité, protože krmivářský průmysl je po potravinářském průmyslu druhým největším odběratelem produktů z olejné palmy! Stejně tak povzbudivé je i to, že firmy, kterým se tento krok podařil, a palmového oleje se zbavily, toho začínají využívat ke své reklamě. Stačí se v metru podívat po regálech v trafice a asi už tam regály sušenek s nápisem „bez palmového tuku“ objevíte. Znamená to, že „bezpalmovost“ opravdu hraje roli v tom, co si zákazník koupí.
Evropská unie na konci roku schválila logo „Palm Oil Free“ která se snad brzy začne objevovat i na výrobcích v našich supermarketech, a česká Koalice proti palmovému oleji připravuje podobnou certifikaci i pro restaurace a jídelny.
Měli jsme za to, že je český národ lhostejný k dění na druhém konci světa, ale dnes se ukazuje, že tomu tak není. Naopak, připojili jsme se k Holandsku, Velké Británii, Francii, Austrálii a Spojeným státům coby další z „tahounů“ mezinárodní kampaně za řešení jednoho z největších ekologických problémů dneška. Bylo to i z iniciativy české Koalice proti palmovému oleji, že dnes Evropský parlament zvažuje změnu legislativy s ohledem na tak problémovou komoditu. A změna legislativy je tím, o co by nám mělo jít v dlouhodobé perspektivě.
Právě na úrovni Evropského parlamentu je totiž třeba řešit jedno z klíčových témat, a to je současná povinnost přidávat biopaliva, včetně bionafty z palmového oleje, do pohonných hmot. Tedy nařízení, které v Bruselu dodavatelé biopaliv prosadili coby údajné opatření k ochraně globálního ekosystému – představa, která dnes vyvolává nanejvýš výsměch a podivení nad tím, jak se i největší evropští odborníci nechají korporátním lobby zmanipulovat a oklamat.
Zásadní je ale to, jak se nové spotřebitelské tlaky, změna uvažování odběratelských firem a změny legislativy projeví na dění v Indonésii a jinde v tropech. Mnozí z odborníků jsou v té věci skeptičtí. Mají za to, že nárůst spotřeby palmového oleje v Indii a v Číně převálcuje veškeré pozitivní změny, ke kterým dochází na našem trhu. Já si to nemyslím. Západní svět zůstává důležitým hráčem. A ani Východ není až tak lhostejný, jak si myslíme, jen jsou zkrátka o jednu generaci pozadu, pokud jde o povědomí o ochranu přírody a o globální zodpovědnosti.

Tak už jen zbývá doufat, že i my v Balikpapanském zálivu pocítíme dopad toho, jak se spotřebitelské tlaky mění, a že i korporátní giganti jako je Wilmar nebo Louis Dreyfus Commodities, které dodnes financují dalekosáhlou destrukci tohoto jedinečného území, nakonec po mnoha letech přeci jen přehodnotí své praktiky a změní své chování.

Foto: I v téhle boudě v Krkonoších se mluví o palmovém oleji...

zimní sezóna: říjen - březen

od 9.00 do 16.00 h Dolní pokladna:

zavřeno Horní pokladna:

od 9.00 do 16.00 h Pavilony:

do 17.00 h Areál zoo:

více

zimní sezóna: říjen - březen

120 Kč Dospělí:

60 Kč Děti, studenti, důchodci:

310 Kč Rodinné vstupné (2 + 2):

více

Pomáháme přírodě