Pár dobrých zpráv
pondělí 26. srpna 2013
Většina mých posledních zpráv nevyznívá kdovíjak optimisticky, což myslím docela odráží realitu v Indonésii, která se díky současnému tempu odlesňování nakonec dostala dokonce i do Guinessovy knihy rekordů. To ale neznamená, že se nepodařilo vůbec nic. Je možná čas na pár dobrých zpráv, a tak tři následující odstavce věnuju tomu dobrému, co můžu o nedávném dění v Balikpapanském zálivu napsat.
Někdy se věci podaří tam, kde by to člověk opravdu nečekal. Jako tomu bylo třeba v případě gangů, které v zálivu kácí mangrovy kvůli pálení dřevěného uhlí. Uhlíři patří k nejchudším z obyvatelů zálivu, takže nikdo nemá to srdce je vyhnat. Ale snažili jsme se aspoň prosadit systém zonace, kdy by se kácení stromů zakázalo v nejcennější a nejkrásnější části zálivu, která by se vyhradila jen ochraně přírody, rybářství a ekoturismu. Oficiální vláda nemá velký zájem zabývat se konflikty mezi tak bezvýznamnými skupinami, jako jsou uhlíři, rybáři a ochranáři. Na kalimantanském venkově ale existuje kromě formální vlády ještě neformální systém tradičního práva a kmenových náčelníků, kteří sice nejsou o mnoho spravedlivější či méně zkorumpovaní než vládní úředníci, nicméně mezi vesničany se často těší většímu respektu. Toho využívají ke spekulacím s pozemky a k paktování se s palmařskými, hnědouhelnými a papírenskými společnostmi, díky čemuž jsou kmenoví náčelníci čím dál bohatší a jejich kmeny čím dál chudší. Nicméně i tak jsem se rozhodl náčelníky místního kmene Pasir požádat o pomoc, byť s nevalnou nadějí. Ale překvapivě, jeden z nich nám v dobré náladě slíbil, že zonaci zálivu odsouhlasí a ustanoví v rámci svého neformálního úřadu. Jednou s námi vyjel do terénu, promluvil s uhlíři, které jsme potkali cestou na řece, a svolil, abychom v chráněné zóně mangrovů vyvěsili cedule s nápisem „Zákaz kácení stromů, tato oblast je pod ochranou tradičního náčelníka“. To bylo v roce 2008. Od té doby v oblasti několika desítek čtverečních kilometrů mangrovů nepadl téměř žádný strom, ani jedinou z cedulí nikdo nestrhnul a dříve vykácené mangrovy jsou už všechny zelené a regenerující. Před 5 lety jsem to považoval za bezvýznamný pokus, jen tak kdyby náhodou, ale nakonec se z něj překvapivě vyklubal jeden z našich nejúspěšnějších ochranářských zásahů.
V jednom z předloňských e-mailů jsem psal o uhlobaronech, kteří začali těžit hnědé uhlí dokonce i v místě jediného vodního zdroje pro nejméně tisíc vesničanů. I přes jejich protesty tu dnes bohužel důl stojí. Dvě jiné těžební společnosti se nám ale zastavit podařilo, a to za podpory nečekaného spojence – palmařské společnosti PT Agro Indomas, se kterou jsme už dlouhá léta ve sporu za to, že ilegálně odlesnili desítky kilometrů říčních břehů podél Balikpapanského zálivu. Jednoho dne mi z PT Agro poslali e-mail, že „nezodpovědná těžební společnost“ ohrožuje „nádherný prales na Královském ostrově“, což byl jeden z mála zbytků lesa, který samotné PT Agro nestačilo odlesnit ještě před tím, než jsme jejich případ otevřeli. V e-mailu nás zástupce Agra úzkostlivě prosil o to, abychom společnými silami Královský ostrov zachránili. Kdybych už nevěděl, co jsou zač, byl bych jejich zájmem o ochranu přírody naprosto ohromen. Takhle je mi ale jasné, že se jen snaží najít flastr na škody, které sami způsobili, a hlavně nechtějí, aby přes jejich plantáže vedla široká těžební silnice. Nicméně jsme nakonec otevření hnědouhelného dolu společným (i když na oko nezávislým) lobováním u místní vlády zabránili. Plus ještě jednoho dalšího. Je to dobrá ilustrace moci, jakou palmařské společnosti mají – zatímco víc než tisíc vesničanů bez pitné vody není problém, který by vláda musela řešit, těžební silnice přes palmovou plantáž si už řešení vyžaduje...
Vůbec největší pozitivní změnou v Balikpapanském zálivu v posledních letech je ovšem téměř úplný zánik farmového chovu krevet a ryb. Historicky byl chov krevet vůbec nejzávažnějším důvodem mizení mangrovových pralesů nejen v našem zálivu, ale i v celé Indonésii, a celosvětově. Zatímco ovšem jinde krevetí farmy nadále představují problém číslo jedna, v Balikpapanu se během posledních pár let propadly v pořadí důležitosti na nejspodnější příčky. Bylo by hezké říct, že je to díky našim ochranářským snahám, a do jisté míry opravdu ano. Díky pravidelnému monitoringu Darmanem a jeho týmem se nejen zastavila stavba nových farem, která probíhala (ilegálně) ještě v roce 2008, ale místní vláda se začala obracet na Darmana v případě posuzování žádostí na budování legálních farem, a neschválila ani jedinou z nich. Ale zcela upřímně řečeno, zastavit krevetí byznys by se nepodařilo, kdyby tomu elementálové nebyli nakloněni. Podmínky Balikpapanského zálivu pro budování krevetích farem zkrátka nejsou vhodné. Voda na podloží hnědého uhlí je kyselá, bahno, ze kterého se staví hráze, příliš snadno eroduje, a z Japons