Pád Konsorcia

neděle 2. října 2011

Konsorcium byl velký úspěch! Aspoň donedávna jsem si tím byl dost jistý...

Konsorcium je sdružení několika velkých i malých nevládních organizací a vládních orgánů v Balikpapanu a okolí, které mají co do činění s ochranou životního prostředí. Několik let jen tak existovalo, jeho členové se čas od času sešli, společně pojedli, poklábosili a vrátili se k hraní počítačových her a jiné každodenní práci. To se ale před dvěma lety změnilo! Tehdejší koordinátor Konsorcia, ředitel velké nevládní společnosti Tropenbos, se nechtěl dál obtěžovat s organizováním pravidelného občerstvení a předal proto vedení Konsorcia jedné ze svých bezvýznamných úřednic, Yulitě. Netušil, co v ní dřímá.

Yulitě brzy začalo vadit, že pracovní náplní nejsilnější ochranářské instituce v Balikpapanu je dvakrát do měsíce se sejít a poklábosit. A tak se pokusila o něco, na nikdo před ní možná ani nepomyslel - najít pro Konsorcium nějakou pracovní náplň. A protože byla ve vedoucí pozici čerstvá a neotupená, pustila se hned do toho nejtěžšího co bylo po ruce, do kampaně pro zastavení stavby provinční dálnice naplánované kolem poloviny Balikpapnského zálivu.

Byl to vpravdě historický mezník! Konečně už to nebyli jen "nepřejícní cizinci", kdo se za ochranu Balikpapapanského zálivu veřejně postavil! V ten moment se začali ozývat všichni, kdo se zatím ozvat netroufli a jen čekali, až s tím začne někdo jiný z jejich vlastních řad, za koho by se mohli schovat, pokud by se zašlo moc daleko! Yulitě se podařilo to, o co jsme se já, Gaby a Graham snažili už dva roky - strhnout s sebou celou místní ochranářskou komunitu!

Yulita byla neobyčejně charismatická úřednice, zdatná vyjednávačka a výborná organizátorka. Pod jejím velením začalo Konsorcium organizovat workshopy, semináře, mediální kampaně, vyjednávání s provinční vládou a nakonec i z Jakartou. A pak Yulita přišla o práci. Ředitel Tropenbosu poznal, jakou udělal chybu, a neprodloužil jí smlouvu. Zdrcená Yulita se odstěhovala z Balikpapanu.

Když jsem se letos do Indonézie po tři čtvrtě roce vrátil, ptal jsem se hned na to, jestli se za Yulitu našla nějaká adekvátní náhrada. Ano, Tropenbos už náhradu měl. Jmenuje se Yuli, mladičká, subtilní, tichá, nenápadná a ušlápnutá úřednice, neremcá a na nikoho si nedovoluje. Naprosto ideální pro práci ve velké ochranářské organizaci, má šanci to dotáhnout hodně daleko!

S ochodem Yulity nastalo v Balikpapanských ochranářských kruzích hrobové ticho. Zase už je slyšet nanejvýš jen cizáky, kteří "nepřejí Indonésii její zasloužený ekonomický rozvoj", jak se to občas formuluje v novinách. Novým koordinátorem Konsorcia se stal Jufri, můj dlouholetý známý, člověk dobrosrdečný, nekonfliktní, skoro až slušný.

U místní vlády je s oblibou dosazován do role oponenta, jehož přítomnosti se veřejné mínění dožaduje. Jufri vždy proti vládě a investorům vznese nějakou kritiku, pak společně vyjednávají, dohodnou se na nějakém nápravném opatření, které sice ničemu nepomůže, ale zato nebude stát moc peněz, a to pak Jufri schválí. Nejsem si jistý, zda si je Jufri své role v celém systému vůbec vědom...

Novou pracovní náplní Konsorcia je teď sepisování oslavné knihy o úspěchu rezervace Sungai Wain. V době, kdy léta úspěšného managementu Sungai Wainu (pod tvrdým velením Gáby) začínají mizet v propadlišti dějin a s rezervací to začíná jít od deseti k pěti, je sice tahle kniha anachronismus - ale nikoho nepobouří, nikdo se nemusí bát, že skončí jako Yulita...