Orangutan číslo jedna

sobota 19. března 2016

Po několik prvních let výzkumného programu v Batang Toru zůstávali jednotliví orangutani bezejmenní. Byli to zkrátka jen plně vzrostlí samci, dospělé samice, juvenilní samečci, malá mláďata a tak podobně.

První orangutan, který před několika lety dostal jméno, byla samice Indah (na fotografii vpravo). V Indonéštině to znamená Nádherná, ačkoli kdovíjak nádherná není – a možná proto si naši asistenti její jméno často zkracují na Inda, což v jazyce Bataků znamená odmítnutí, zkrátka „ne“. Ale ani to se k Indah nehodí, protože právě ona byla mezi prvními orangutany v Batang Toru, kteří mezi sebe nás, lidské pozorovatele, přijali.

Pokud v lese potkáte divokého orangutana, většinou strne a docela ztichne. Je až neuvěřitelné, jak dobře tahle obranná strategie u tak velkého zvířete funguje – většinu orangutanů tak v pralese bez povšimnutí minete. Pokud ale divokého orangutana přeci jen zpozorujete, neuteče před vámi. Namísto toho vám začne vyhrožovat, prskat na vás (tomu se říká kiss sqeak), lámat větve a házet vám je na hlavu. Vydrží to dělat po celé hodiny, někdy i celé dny, jen s menšími přestávkami na jídlo, cestu a odpočinek. Ze svého přirozeného chování vám moc neukáže. K tomu je zapotřebí proces habituace – dlouhodobé sledování divokého orangutana po mnoho dní, týdnů, měsíců. Až vás nakonec začne ignorovat a věnovat se i ve vaší přítomnosti svým záležitostem. U Indah se to podařilo už před několika lety. A tak se stala prvním orangutanem v Batang Toru, který kromě označení „dospělá samice“ dostal i jméno.

Poznat Indah je poměrně snadné. Pokud zaostříte dalekohled na její ruku, zjistíte, že její prostředníček zůstává permanentně vztyčený do podoby jednoho mezinárodně rozšířeného lidského gesta. V případě Indah je to kvůli poškozené šlaše, nikoli že by tím chtěla vyjádřit, co si o nás myslí!

Už od začátku výzkumu moji kolegové potkávali Indah ve společnosti mladého samečka, který dostal jméno Ipang. Vše nasvědčuje tomu, že jde o jejího nedávno odstaveného syna. Krátce na to, kdy její pozorování začalo, se ale Indah narodil další potomek, který dostal jméno Iben.

Bohužel, Ibena jsem už nepoznal, zahynul ještě před mým příjezdem do Batang Toru. Asistenti pozorovali po několik dní, jak Indah stále nosí jeho mumifikovanou mrtvolku, ze které postupně odpadávaly jednotlivé části těla, až zbyly jen nohy. Pak Indah na nějakou dobu zmizela. Když se vrátila, byla slabá, nemocná, malátná a trpěla různými neduhy. Když jsem se v roce 2014 připojil k pozorovatelům, zdála se Indah březí. Jenže ve skutečnosti byla jen nadmutá a její mírně podlomené zdraví začalo působit chronickým dojmem. Zabřeznout se jí nedaří.

Nicméně se o to očividně snaží. Dva dny jsem jí sledoval během říje, což je u samic orangutanů vzhledem k mnohaleté péči o každé mládě poměrně vzácná událost. Po celé dva dny, kdy byla Indah svolná, ji doprovázel obrovský samec jménem Togos. Trávil s ní dny a na noc si stavěl hnízdo v její blízkosti. Když ráno vstal, začal den sexem.

Skončil ale stejně rychle jako začal a pak se dal do jídla, kterým orangutani tráví podstatnou část svých dnů. Prvním pářením Togosův zájem upadl, zatímco zájem Indah vzrostl. Po následující dlouhé hodiny jsem nevěděl, kterého z těch dvou mi má být víc líto. Jestli Indah, která samci neúnavně nabízí svá nejintimnější místa, anebo Togose, který musí dělat vše proto, aby neměl otravnou samici na očích a mohl se pořádně najíst. Anebo si trochu zdřímnout, protože když si Togos v poledne připravil k odpočinku nové hnízdo, sedla si Indah na jeho okraj, s pohlavím přímo proti tomu Togosovu, a čekala tam hodinu, ignorujíc to, jak Togos ignoruje jí. A u odpoledního odpočinkového hnízda totéž. Na druhé straně jakmile Indah ztratila naději a vydala se na cestu pryč, Togos okamžitě zpozorněl a vyrazil za ní. Nezastavil, dokud i ona nezastavila. A pak se dal do jídla a ignoroval její obnovený zájem. To se opakovalo mnohokrát. Togos očividně nepřipustil, aby se Indah v jeho nepřítomnosti setkala s nějakým jiným nápadníkem.

Ten den se spářili ještě dvakrát, takže snaha Indah nebyla marná. Ale jen pokud jde o sex, protože Indah nezabřezla ani během téhle říje, ani během žádné následující.

Indah má ale ještě jednoho nesmělého nápadníka, a tím je její syn Ipang. Je to už sice skoro desetiletý mladík, ale ke své matce se občas ještě vrátí a stráví s ní den či dva. Většinou jen jde tam, kam jde ona a jí poblíž místa, kde ji ona. Za celý den se jeden k druhému pořádně ani nepřiblíží. I když někdy, když Indah začne rozhrabávat termitiště nebo nějaký jiný lákavý potravní zdroj, Ipang se přeci jen osmělí, přijde až k ní a s tichým pískáním „mip-mip“ žebrá o potravu.

Indah ho ignoruje nikdy mu nenechá víc než drobné zbytky. Ipang ale nejeví zájem jen o potravu. Jeho matka je jedna z mála samic, ke kterým má Ipang přístup. A tak ani její genitál neuniknul pozornosti zvídavých prstíků. Takové chování je ostatně běžné i u dospívajících orangutaních samečků v zoologických zahradách, rozdíl je jen v tom, že v přírodě je pro matku snadné se sexuálnímu zájmu ze strany dospívajícího syna vyhnout. Prostě tím, že odejde.

Jak ale Ipang dospívá, začíná se v přítomnosti matky chovat čím dál tím víc jako dospělý samec. Začíná žárlit a přestává tolerovat jiné samce – včetně těch lidských. Donedávna jsme i Ipanga považovali za jednoho z perfektně habituovaných orangutanů. To se ale v posledních týdnech změnilo, zvláště pokud jsem pozorovatelem já, kterého nejspíš orangutani považují za plně vzrostlého dospělého samce. Ipangovi nevadím, pokud jsme sami. Ale jakmile je v blízkosti i Indah, není už tu pro nás tři dost místa. Rozdíl oproti divokým samcům je ale v tom, že Ipang od svého dětství dobře zná chování a reakce lidí a nebojí se přiblížit, je troufalejší. Pokud po vás divoký orangutan hodí větev, málokdy se trefí. Netroufne si přijít až nad vás a slézt dostatečně nízko a je nervózní, takže spíš jen tak hází kolem.

Ale Ipang se nebojí. Přijde přímo nad vás, kousek od vás, vyčká chvíle vaší nepozornosti (třeba když se díváte na jeho matku nebo píšete poznámky), zamíří a trefí. Dokáže rozviklat a vyvrátit mohutné suché kmeny stromů a zamířit je tak, aby spadly přímo na vás. V jeden den tak proti mě vyvrátil několik desítek suchých kmenů, které se někdy těsně vedle mě s rachotem rozpadly na několik kusů.

Pozorování Ipanga raději přenechám našim domorodým asistentům, kteří jsou oproti mě o třetinu menší a nepředstavují pro něj nejspíš takovou hrozbu.