Opravdová Yakushima
úterý 21. září 2010
Vetsinu pobytu na Yakushime jsem stravil s makaky na svazich a utesech nad morem, v teplem subtropickem lese na zavetrne strane ostrova - ve srazkovem stinu. Az na poslednich pet dnu jsem se vydal vys do hor, abych na vlastni kuzi pocitil, jak moudra volba to byla zalozit vyzkumnou stanici na zavetrne strane Yakushimy.
Ostrov se z more zveda strme do vysky vic nez 1.900 metru, takze mistni vedci radi rikaji, ze tu behem jednodenniho vystupu muzete videt vsechny vegetacni zony Japonska (coz neni tak docela pravda, ale budiz). Nad pobreznimi stalezelenymi lesy stredomorskeho typu najdete prijemne svezi opadave listnate lesy a jeste vys pak vylozene pravece vyhlizejici smisene lesy s obrovskymi kryptomeriemi (kterym se tu rika cedry). Je to asi opravdu jedno z nejpusobivejsich mist, ktere jsem kdy videl. Kryptomerie na melkych pudach nerostou prilis do vysky a prave diky tomu je ani tajfun neslozi a mohou se dozit veku az nekolika tisic let. Nejstarsi z nich se odhaduje na vic nez 7 tisic let, coz by z nej delalo nejstarsi zivou vec na planete. No, asi to tak neni, ale i realistictejsi odhad veku nejstarsich stromu, 2.500 - 3.000 let, je uctyhodny. Takove stromy jsou neuveritelne tluste a zvrasnene a na jejich kure roste doslova dalsi maly les tvoreny nekolika druhy jinych stromu a keru.
Nektere z nich dosahnou do stejne vysky jako samotny cedr, takze pak tenhle jehlicnan pusobi tak trochu listnatym dojmem. A zajimavy musi byt na jare, kdyz z niceho nic rozkvete kvety rododendronu. Je to vlastne neco co ani v Indonezii nemame. Na Borneu sice neni nic divneho najit strom obrostly epifyty, ale strom obrostly nekolika druhy jinych stromu jsem vazne videl teprve az tady. Podivnou pravekou atmosferu ma asi na svedomi barva lesa - je opravdu zeleny, nejen pri pohledu shora, ale i zevnitr. Typicky destny prales je zevnitr hnedy od kury, dreva a opadaneho listi, ale tady je vsechno prosakle vodou a prorostle mechem, takze si obcas pripadate jako za barevnym filtrem. Zvlast rano, kdyz vychazi slunce a kolem vas je neuveritelne zlutozeleno! To pak prechazi do poledniho belozelena, jak se podrostem provaluji oblaka mlhy, a nakonec do vecerniho cervenozelena.
Celkovy dojem kazi jen spousta obrovskych parezu, kterych je tu nekolikanasobne vic nez zivych stromu. Kryptomerie byly kdysi posvatne, sidlili v nich bohove a proto je nikdo nekacel. V patnactem stoleti ale prisel jeden podnikavy budhisticky mnich s tim, ze se s bohy domluvil. Pokud se o strom opre sekyra, zadny buh v nem nesidli a je mozne ho pokacet. Od te doby se datuje kaceni "cedru", ktere skoncilo teprve po druhe svetove valce. A protoze je drevo letitych stromu prosakle pryskyrici a skoro netleje, jsou parezy v lese dobre znatelne i po nekolika staletich. Jeden z nich je dost prostorny na to, aby v nem postavili maly chram. Takze jsem si mohl vyzkouset, jak bydleli Kremilek s Vochomurkou (uvedomil jsem si, ze jim strechou muselo hrozne zatekat!).
Zdejsi les je tak unikatni diky deseti metrum srazek, ktere tu kazdorocne spadnou. Prsi skoro denne, ale vetsinou je to jen mrholeni, na ktere si ryche zvyknete a ktere na vas behem chuzi usycha. Jen kdyz prijdou tajfuny, tak leje jako z konve nekolik dnu bez prestani, potoky se rozvodni a rozbouri a ani to nejzapadlejsi mistecko mezi kameny a pod skalnimi previsy nezustane suche. A v den, kdy jsem opustil vyzkumnou stanici a vydal se nahoru do kopcu, prisel od Korejskeho poloostrova prave jeden takovy tajfun. Prselo pet dnu skoro bez prestavky. Vlastne jsem toho z Yakushimy moc nevidel, zato jsem ji opravdu pocitil! Jak pri denni chuzi, tak pri noclezich v betonovych horskych boudach, do kterych zatekalo ze všech stran, takze byly zatuchle a clovek si v nich pripadal jak v partyzanskem bunkru, jak se tu tisnil s Japonci, mysicemi a hady.
Vys po svahu jsou smisene lesy vystridane rododendronovymi krovinami. I tady jsem potkaval makaky, jsou opravdu vsude, az po tu nejhornejsi hranici lesa a krovin. Ale vic je stysite nez vidite, jsou naprosto plasi a pohybuji se v podrostu jako stiny. Tady bych asi moc vzorku trusu nenasbiral... A jeste vys nad hranici lesa jsou svahy porostle zakrslym bambusem, ktery tu nahrazuje klasickou travu. Tady uz opice nejsou, ale jeleny sika potkavate az do tech nejvyssich poloh. Dokonce i taky jsou neuveritelne krotci a spasaji zakrsly bambus do te miry, ze jsou cele obrovske porosty vytvarovane jako bonsaje, co pak pusobi opravdu az kycovite japonsky! Aspon tedy tech par metru vpravo a vlevo, co jsem mel sanci v te mlze videt. Tajfun, ktery v ten den strhnul i jeden z tech tisiciletych cedru, mel tendenci srazet cloveka z cesty a napichovat ho na stebla bambusu, vsechna ostre skousnuta od jeleni zvere. Ale prekvapive to nevadilo ani sedesatiletym japonskym dedeckum a babickam, kteri tu splhali na ty nejvyssi hory a brodili rozbourenymi potoky. Az budu v duchodu, chtel bych byt Japonec!
Po peti dnech, ktere jsem stravil na horach, spadla posledni kapka deste, ustal vitr, rozjasnila se obloha a otevrel se pohled na more, takze behem posledni hodiny jsem ostrov opravdu videl!