Opice a jeleni
sobota 11. září 2010
Dva tydny na Yakushime utekly jako voda a po vycerpavajici Indonesii to pro me byla dovolena snu! Zadne urady, zadne dohadovani, v podstate slo jenom o to sbirat hovna! Tym primatologu z Kyotske univerzity na Yakushime sleduje nekolik tlup japonskych makaku (spravne by se jim melo cesky rikat makaci cervenolici) uz tricet let. V tech nejvice studovanych skupinach ma kazda z opic svoji identifikacni kartu, vi se, kdo je jeji matka a babicka, a v poslednich letech uz jsou znami i otcove, a to diky analyze DNA izolovane prave z jejich trusu.
Ukolem Sachiko pro tenhle rok bylo ve dvou tlupach aktualizovat identifikacni karty, zkontrolovat chybejici, nove prichozi a nove narozena zvirata a odebrat trus mladatum a jejich potencialnim otcum. Sachiko si vzala na starost mladata, coz je tezsi, protoze opicatko, ktere se zatim zivi jen materskym mlekem, toho z opacneho otvoru zatim moc nevyprodujuje. Navic pokud v tu chvili zrovna visi na matce, ulpi ta titernost kdesi na jeji srsti. Takze je potreba pockat na chvilku, kdy se mlade od matky na metr nebo dva vzdali, aby zacalo zkoumat okoli nebo si hralo s jinym opicatkem a pak davat dobry pozor na to, jestli za sebou neutrousi kapku. Ja jsem mel na starosti samce, u kterych hovinka jen tak snadno neprehlednete. Zato pronasledovat je neni az tak snadne, protoze dospeli samci se od samic vzdaluji vic nez jen na metr nebo dva. Tlupa makaku neni zdaleka tak soudrzna jednotka, na jakou jsem byl zvykly treba u hulmanu. Zvlaste ne samci. Vetsinou je to jen jeden nejvice dominantni samec, ktery se drzi s vetsinou samic a mladat v centru tlupy. I tohle jadro tlupy ujde denne par set metru. Z nej se ale oddeluji rodinne skupinky 2-3 samic nebo mladenecke skupiny nekolika samcu a ti se pak rozptyluji mimo po okoli na plose, o ktere nemam poradnou predstavu. Nejen, ze toho pak takove satelitni skupinky nachodi vic nez dominantni samec se svymi favoritkami, ale beda, jak je ztratite! To pak krouzite kolem centra tlupy nahoru a dolu a hledate a hledate, a obcas uz nenajdete.
A teren je tu opravdu narocny, Yakushima je obrovsky zulovy balvan se strmymi svahy od morskeho pobrezi az do vysky nad tisic metru, takze termin "mirny svah" je tu opravdu hodne relativni. Nekdy jsou to hole skaly bez zachytneho bodu, jinde se zas skala pod vami droli pri kazdem druhem kroku, a pri chuzi obcas vyuzijete ruce vic nez nohy. Japonsi studenti jsou ale neuveritelne houzevnati, zatnou zuby a splhaji za opicemi presne tak, jak jim to jejich profesor nakazal - v Japonsku se totiz o profesorove rozhodnuti nediskutuje! A prekvapive se zatim nikdo z nich nezabil, bylo tu jen par zlomenin. Jak ovsem Sachiko zduraznila, i tady je pry cim dal obtiznejsi najit takove studenty, kteri se do 500 metru vysokeho svahu za opicemi vydrapou s tim, ze by se sem jeste nekdy chteli vratit... Ovsem pro toho, kdo v pozorovani vytrva, pak obvykle jednou az dvakrat denne ceka velka odmena, a to kdyz opice dorazi na malou silnici, ktera svah rozdeluje na dve casti. Na rozdil od vetsiny jinych opic makaci silnice miluji! Zrejme jim pripominaji skalni rimsy, na jakych tak radi odpocivaji. Navic povrch asfaltu vzdycky brzy vyschne a prohreje se a dokonce ani pijavici na nem nechytite. A tak se tu opice rozvali, zacnou se cistit, mladata si hraji a vyzkumnik si uziva zaslouzene chvilky pohodoveho pozorovani se vsim komfortem. Nez se opice zase rozhodnou vydat se nahoru nebo dolu po svahu a vy se tam musite drapat s nimi...
Vyzkum makaku cervenolicich na Yakushime mel jeden zajimavy vedlejsi efekt - jak primatologove navykali opice na svoji pritomnost (a dneska se k nim v pohode priblizite na 2 metry i mene), podarilo se jim podobne habituovat i siky. To jsou az komicky drobni jeleni (poddruh z Yakushimy je jeste mensi nez ostatni sikove v Japonsku), ktere Japonci s oblibou lovi, takze se obvykle lidem spis vyhybaji. Ale tam, kde jsou budto turisti nebo vyzkumnici a jeleni se chrani, zkrotnou velmi rychle. Dovodem toho, proc si takhle navykli i na primatology, je fakt, ze sikove na Yakushime doprovazeji tlupy opic. Po vetsinu casu, kdyz jste s opicemi, jsou tu i jeleni. Opice jsou velmi vybiravi a destruktivni jedlici, vetsinou utrhnou plod, kousnou do nej, odhodi ho a utrhnou jiny. A pri tom jeste stihnou shodit nekolik zelenych listu. Naopak siky dole pod nimi jsou dokonale vysavace, zuzitkuji kazdy kousek ovoce a kazdy listek, ktery makakum odpadne od ruky. Od opic je to velka sluzba, protoze tam, kde jsou jeleni chraneni, je lesni podrost vypaseny obcas az do posledniho vyhonku. Zacinaji si na to stezovat i botanici, kteri zjistuji, ze nekolik endemickych poddruhu bylin zacalo z Yakushimy v poslednich letech rychle mizet. Primatologove naproti tomu maji z jeleniho servisu docela radost, protoze bez sik by zdejsi lesy byly asi opravdu nepruchodne. Nejen, ze by to byly superstrme svahy, byly by navic jeste porostle superrostim. Neni vubec divu, ze se dve nejintenzivneji studovane primatologicke lokality v Japonsku (Yakushima a Kinkazan) vyznacuji mimoradne vysokymi pocty jelenu!