Most přes ostrov Balang
středa 19. června 2013
Pozítří se vracím do Indonésie. Je to už sice víc něž rok, co jsem byl mimo Balikpapanský záliv, ale po celou tu dobu od Darmana dostávám každý měsíc zprávy o nejnovějším dění v terénu. Některé jeho zprávy byly docela dobré, jiné horší, ale hlášení za poslední dva měsíce začínají být alarmující. Na východním pobřeží jednoho z ostrovů v odlehlé části Balikpapanského zálivu se objevily buldozery a začaly srovnávat se zemí pobřežní mangrovy v místech, kudy je naplánovaný jeden z nejkontroverznějších stavebních projektů na současném Kalimantanu, totiž most přes ostrov Balang.
Historie kauzy „Ostrov Balang“ je dlouhá a zapeklitá. Silnice spojující sever a jih Bornea se tudy měla stavět už před víc než dvaceti lety. Tehdejší technologie nedovolily vizionářský projekt dlouhého mostu přímo v trase dálnice, v dolní široké časti zálivu hned za městem Balikpapan. Proto byl most naplánován v odlehlé divočině v horní části zálivu, kde by nemusel překlenovat tak velkou vzdálenost.
Velká oklika provinční dálnice kolem celého zálivu před dvaceti lety dávala smysl. Dnes už by se dal most postavit v přímé trase dálnice (kde prozatím auta převážejí trajekty) a vyhnout se tak zbytečné zajížďce i jejímu katastrofálnímu dopadu na místní přírodu. Jenže ve hře zůstal jeden faktor – pozemky! Kdysi znárodněná lesní půda byla částečně navrácena místním vesničanům; ovšem ještě před tím, než informace o plánované stavbě dálnice prosákla k novým majitelům půdy, začali od nich vládní úředníci, jejich rodiny a kamarádi pozemky podél pobřeží zálivu skupovat. Pro dnešní Dajáky to byl "bezcenný" les, kde už dávno nikdo z nich nežil, půdu určitě neměli v plánu začít obdělávat, a tak ji prodávali s radostí a za pakatel. Během pár let bylo celé pobřeží v rukou pozemkových spekulantů. Cena půdy rostla astronomicky. Pak přišla ekonomická krize a plán na stavbu mostu a dálnice byl zavržen.
Uplynulo několik klidných let, přišel rok 2006 a indonéská ekonomická krize byla zažehnána. Nebyly to ale úplně dobré zprávy – objevili se investoři a na Kalimantanu začalo období rozprodávání přírodních zdrojů komukoli, kdo dal nejvíc. Úředníci, kteří měli v Balikpapanském zálivu své skryté zájmy, ze mezitím dostali do vysokých pozic. Guvernér Awang Foaroek, který svou kónickou postavou a kolébavou chůzí nápadně připomíná jednoho z Teletubbies, si buduje mezinárodní reputaci zeleného politika a velkého ochránce přírody, což se mu díky naivitě a ignoranci západního světa docela daří. Je to ale jeden z nejzlovolnějších politiků, se kterým jsem se v Indonésii setkal. Jeho kampaň "Kaltim Green" byla v podstatě jen líbivá nálepka pro odlesnění miliónu hektarů "zničeného" sekundárního pralesa a jeho nahrazením "bujnými zelenými" plantážemi olejné palmy. Je to opravdu jen náhoda, že právě guvernér vlastní pozemky v místech, kudy má procházet dálnice z provinčního hlavního města Samarindy směrem k ostrovu Balang? A že právě jeho rodinný podnik získal kontrakt na stavbu mostu i všechny ostatní stavby s ním souvisejícími?
Město Balikpapan bylo dlouhá léta striktně proti stavbě mostu i dálnice, které "v zájmu lidu" tolik prosazoval guvernér. Pak se stal novým starostou Balikpapanu Rizal Effendi, byznysmen a podílník elektrárenské společnosti, jejíž nová uhelná elektrárna má zásobovat energií všechny povolené i nepovolené stavby, které vyrostou v pralesích, kudy dálnice a most povedou. Během jediného roku se stanovisko Balikpapanu k celé stavbě změnilo. Starosta je i podílníkem jednoho z nejčtenějších místních deníků, Kaltim Post. Je to jen náhoda, že noviny postupně přestaly psát o ekonomické nesmyslnosti celého projektu a o jeho dopadu na životní prostředí, a raději opěvují lepší zítřky, které celý megaprojekt přinese?
Před měsícem starosta a guvernér slavnostně přestřihli pásku a oficiálně zahájili stavbu mostu.
Je vůbec ještě šance tuhle šílenost zastavit? Gaby říká, že šance je vždycky, Indonésie je plná nedokončených megaprojektů. Většina z nich "vyšuměla" poté, co se někam vytratily všechny peníze, nějaký klíčový lobbista skončil za mřížemi nebo se k moci dostal nový politik, který vlastní pozemky na nějakém jiném místě. V případě Balikpapanského zálivu teď ale většinu dobrých karet drží pevně v ruce guvernér, nejlstivější hráč v celé té trapné hře.