Michal - Velký úklid

neděle 18. listopadu 2007

Stanice je stále ještě ve výstavbě, chybí zde mnoho budov jako karanténa, kočičí výběh, velké medvědí muzeum a několik bytů - mimochodem i ten můj. Naším hlavním stanem je tedy budova, která by měla sloužit jako přijímací - poradní kancelář a zároveň je zde kuchyň a dva pokoje. Jeden obývá velká šéfka Gabi (když se tu na čas objeví) a jeden momentálně Ali s Timbullem. Zbytek prostoru zabírají všemožné dokumenty, sochy a malby pro budoucí muzeum, počítače, nářadí a taky asi 60 z celkových 86 koček na stanici… A ty si ze všeho nejradši z toho všeho dělají hračky, pelíšky, škrábou si své drápky a  prohánějí se, takže každou chvíli něco spadne, něco se vysype, někde zůstane flek a podobně... Dovedete si jistě představit, že nebýt Muktara, který to všechno každé ráno dává na své místo, zamete a poklidí, nikdo by se sem ani neodvážil.

Když jsem si tento čtvrtek přišel dát snídani, potkal jsem Ali, jak po tom všem pokukuje, kouří cigaretu a popíjí své ranní kafe... Pozdravil jsem jí, ale nereagovala, tak mi došlo, že o něčem přemýšlí a šel zkouknout, co zbylo ze včerejška, protože po ránu jsem líný si něco uvařit a ani na to není moc času, a pak jako každý čtvrtek zamířil k medvědům. Jaké bylo mé překvapení, když jsme s Agusem přišli na oběd a v baráku to vypadalo jak po dopadu bomby! Po podlaze se válelo snad téměř všechno, co bylo původně kolem v policích a skříňkách (mezitím si samozřejmě hrály všechny kočky). Ne, nebyl za tím obávaný "orang pendek", ale Ali: Nakoupila takové ty plastové bedýnky na kolečkách pro děti a teď všechno skládala podle jakéhosi řádu do každé z těch bedýnek. Ve chvíli, kdy jsme přišli, už Ali s klukama rozložila všechno po podlaze a teď všichni tři nejistě přecházeli kolem dokola, pokuřovali a vypadali, že naprosto nevědí co s tím. Občas něco vzali a přendali do téhle kopičky, pak zase do jiné... Docela dobrý chaos. Přes oběd se to nepohnulo kupředu, ale večer bylo všechno pěkně ve své bedýnce s nápisem, co ta která obsahuje. "Pěkné," povídám, „ale kde jsou kleště?" "No v bedýnce s nápisem nářadí," odvětila Ali. Dobrý, ale v indonéštině. To bude, až budu něco hledat...

Jenže jak se Ali dostane do ráže, je k nezastavení. Tak když bylo tohle hotové, zamířila svůj zrak směrem ke kuchyni. Ta byla postavená zřejmě v dobrém úmyslu, ale dosti nešikovně se spoustou skříněk s dřevěnými dvířky, kam se dá mnoho věcí schovat, jenže v těchto podmínkách mnoho z těch dvířek brzy nabobtnalo, až nešly otevřít a tak to zůstalo z různých důvodů asi rok. Vzal jsem tedy kladivo a páčidlo a pustil se do díla. No to byly poklady, jak na pirátském ostrově. Rezavý nůž, guma od kola, postrádaný hrnec, papírky od potravin a hlavně všude nevábná plíseň! Ale to nejlepší na nás čekalo pod dřezem... Pro většinu indonésanů, které jsem potkal, nic není příliš velký problém. Něco se rozbilo? Hmm. Zítra to spravím... Řekl jsem zítra? Nu brzy... A takhle přesně to vypadalo když se rozbil odpad pod dřezem. Nebýt Timbullovy lehké opravy, celý ten rok by voda prostě jen tekla do skřínky pod ním. Když se mi s velký úsilím podařilo vylomit dvířka, Ali zařvala a začala poskakovat kolem a stříkat sprejem po švábech, kteří se z ní vyhrnuli, tak to šlo ještě dvakrát než se před námi otevřelo to malé ukryté smetiště... "Tak na tohle potřebuju lopatu," povídám a pouštím se do bagrování. I přes Timbullovu opravu se v naprosto rozmočené a plesnivé překližce, která byla původně stropem skřínky, schovávalo ještě pár švábů a hlavně docela jedovaté mnohonožky. Dusil jsem se smíchy při každém afektovaném výkřiku Ali: "Sakra, ta podlaha je snad z písku a ne z betonu?! To víš, že jo! To se mi snad jenom zdá... Vědět, kdo to stavěl, pustím mu ty bestie do bytu!" a spoustu dalších nepublikovatelných výrazů v angličtině. Tak to šlo asi hodinu. Po třech kontejnerech odpadu, které jsme odsud odtáhli, jednom spreji na hmyz a několika cigaretách, které Ali spotřebovala, jsem smíchy vyčerpán vzal foťák, že tohle si musím vyfotit. Tři z těch stonožek se mi podařilo chytit a teď lezly jedna přes druhou v misce, kam jsem je uložil. Vyfotil jsem je taky, že je zítra ukážeme Satriovi, řediteli stanice co všechno hezkého tahle zoo chová. A že doufáme v brzkou opravu…