Michal - Odvrácená strana ráje

pondělí 11. února 2008

Tento týden byl ve znamení sterilizace koček. Na stanici je už přes devadesát koček, které sem i přes zákaz stále lidé nosí, a protože jich nechceme mít více pomnožením na stanici, je nutné je sterilizovat. K tomu je ale potřeba překonat další zádrhel v podobě naprosté absence kvalitních veterinářů v širokém okolí, pravděpodobně v celé Indonésii. Kastrovat naše kočky jednou za čas tedy většinou dobrovolně dojíždějí veterináři z jiných zemí. Na výpomoc tentokráte přijely tři veterinářky: Karmeli a Magali původem ze Španělska a Katrhi z Malajsie. Karmeli vede již pět let podobnou stanici jako je naše v Bogoru zaměřenou na makaky na Jávě a Magali tu byla na dvoutýdení dovolené - obě se přijely poučit od Karthi, která je vedoucí veterinářkou v programu sterilizace pouličních koček v Honkongu. Ročně prý sterilizuje osobně až na dva tisíce koček! Což pro nás byla dobrá zpráva, protože mnoho z předchozích sterilizací se potýkalo s problémy. Sterilizace proběhly nad očekávání skvěle a v rekordním čase: sedmnáct koček za šest hodin! Odměnou jim byla procházka v Sungai Wainském pralese a obhlídka dalších zajímavostí v okolí.

Jedním místem, kam však Ali bere všechny kvalitní a fundované veterináře, je nedaleká stanice podobného typu jako ta naše, kde mají velké množství orangutanů a medvědů a jejich plán je odchov a vypouštění do Sungai Wainského pralesa. Já jsem s nimi jel také, protože jsem tam ještě nebyl a zajímalo mne jak to tam vypadá. Po cestě tam nás Ali předpřipravila, že to není nic pěkného. Mají prý obrovské prostředky, které však do zvířat investují minimálně, ale to co jsem tam viděl, mi vyrazilo dech. Obrovské sídlo na kopci, s heliportem a bazénem, satelitem "na vyhledávání nelegálních aktivit v pralese" (uhelný důl mají na dohled z věže, která je součástí té budovy, dokonce na jejich území, což znamená, že z toho nejspíše berou další, ale nelegální peníze - do kapsy). Součástí je pětihvězdičkový hotel s obrovskou vyhlídkou na "orangutaní ostrůvky".

Romantika... možná. Jen do té doby, než víte, že těchto několik malých ostrůvků je pro mladé orangutany, kam se jim potrava jen hází a uklízí se jednou za uherský rok, navíc téměř bez enrichmentu, místo stromů jen keře. A když milí orangutani dospějí, přesunou se o pár desítek metrů dál do obrovské klece, která je sice dostatečně prostorná, ale téměř absolutně bez enrichmentu a navíc s nedostatečným krytím při dešti. Kde stráví milí orangutani - kteří se mají už šest let vypouštět do volné přírody v Sungai Wainském pralese -  pravděpodobně zbytek života. Několik jich prý vypustili, ale vůbec se následně nestarali o to, jak se jim daří. To nejhorší na nás ale čekalo u medvědů. Dva několik set metrů čtverečních velké výběhy absolutně bez stromů a bez enrichmentu a v každém z nich jedno malé medvídě zooafekticky přecházející sem a tam v hromadě zbytků od potravy, které se zase uklízí tak možná jednou za měsíc. Tedy teď alespoň uklízí, protože celých pět let nebyly do těch výběhů dveře... Když jsem pak popošel o kus dál, našel jsem "skladiště" dospělých medvědů... Místo v pralese jsou tam zavření do klece jeden a půl metru na metr na metr, kde prý někteří "žijí" už víc jak šest let! Takhle jich tam vegetovalo asi přes dvacet, a to jich mají mít kolem padesáti - ke zbytku nás zřejmě radši ani nedovedli... Naprostá hrůza! Takhle to může také vypadat, když si tady člověk najde cestu k penězům. Tuhle stanici zrovna paradoxně šéfuje Holanďan...

Vůbec se tady teď seběhly události a informace ukazující tu málo známou nepříjemnou stranu Indonésie... Zrovna dneska se tu jen tak zastavili dva chlapíci ve starším džípu a že chtějí kočku, že jsou tady nahoře z policejní stanice a manželka, že je těhotná a tak a tak... Nechápal jsem úplně souvislosti, tak jim povídám, že si vezmu jejich číslo a až rozběhneme adopční program, že se jim ozveme, ale byli neodbytní... Protože moje indonéština není ještě nic moc, zavolal jsem Budiho, aby jim to vysvětlil lépe. Já jsem se zatím staral o koťata, která jsem zrovna přinesl z karantény a začleňoval jsem je do kolektivu ostatních koťat. Budi po chvilce domluvil a odběhl vypnout vodu do domu, pánové na mě jen koukli a povídají, že se zatím projdou... Odvětil jsem a dál si hleděl koťat. Když tu najednou přilítl Budi, že ukradli kočku a letěl za nimi. Skočil jsem po dveřích od výběhu, ale Budi byl chvíli předtím za mnou a automaticky je zavázal. Dalo mi to chvilku, než jsem se dostal ven. Popadl jsem klíče, skočil na motorku a upaloval za nimi. Budi je mezitím již zastavil kousek pod kopcem, rychle jsem dojel a zastavil před jejich autem, otevřeli dveře a nechali kočku vyskočit. Šel jsem k nim a naznačil ať otevřou dveře, dívali se trochu vyděšeně. "To je krádež", povídám. V nich úplně hrklo. "Vždyť jsem ji právě pustil...!" odvětil jeden. Neubránil jsem se nechápavému úsměšku nad významem té odpovědi. Když jsem se zeptal na jméno, začali se vykrucovat. Povídání jsem ale nedokončil, protože kocour Labu se mezitím vyděšením Budimu vysmekl a když jsem mu šel na pomoc, pánové vzali do zaječích. U nás by to znamenalo, že se už nikdy neukážou, tady to ale tak jisté není. Vina je tu dost flexibilní pojem. Jako mnoho dalšího. Když jsem to pak povídal Ali, hned jí napadlo, že si nechtěli kočku adoptovat, ale pravděpodobně sníst nebo na černou magii, což je tu stále ještě běžné... ??? Nakonec jsem se od Budiho dozvěděl, že pokud je manželka těhotná, cokoliv si poručí musí jí manžel okamžitě přinést. Tahle si zřejmě poručila kočku…

Abych trochu osvětlil, proč v nich tak hrklo, když jsem řekl, že je to krádež: Když tu někdo něco ukradne, záleží na tom, do jaké neoficiální, ale praktikované kasty nebo spíše rodiny patří - jsi-li chudý a chytnou tě, může to pro tebe znamenat minimálně lynčování, často i s asistencí policie, na Jávě možná dokonce smrt upálením za živa, přímo na ulici! Možná si někdo myslí, že si vymýšlím, ale tuhle historku vyprávěl můj spolupracovník Ewan, který je jako mnoho zdejších z Jávy a který to celé viděl na vlastní oči. Nakonec s naprostým klidem, jako by to bylo něco běžného (pro mnoho zdejších minimálně nic zděšujícího), dodal, že jednoho z takto upálených musel později policista střelit do hlavy, protože nebyl ještě mrtev... Ale protože je to vždy dav, který lynčuje, nikdo není potrestán... Jsi-li z bohaté rodiny nebo rodiny "hlavy sousedství", což je téměř vládní uskupení sdružující sousedy ve vesnici či části města, musí pokorně přijít náš zástupce za "hlavou" a požádat o "nedopatřením odnesenou věc".