Mezi makaky a medvědy
pondělí 27. září 2010
Po skonceni kongresu v Kyotu jsem mel dojem, ze znam kazdou druhou bledou tvar, kterou v Japonsku potkavam, a ze i kazdy ten zbyvajici ob-jeden je nejspis taky primatolog. Rozprchli jsme se po cele zemi ve snaze prohlednout si vsechny ty slavne lokality, na kterych se uz od padesatych let studuji, filmuji a foti japonsti makaci. Ja jsem vyrazil s reditelem ostravske zoo a s primatolozkou Joannou do Jigokudani neboli do Pekelnych zridel v centralni casti ostrova Honsu. Tim jsem opustil teple subtropicke Japonsko, ve kterem jsem stravil uplynuly mesic, a vydal se na chladny sever, kde se uz brezove, dubove a bukove lesy zacinaji zbarvovat do podzimniho zlatocervena, ktere zname z kycovitych japonskych plakatu.
Kdyz uz jsme u tech kycovitych obrazku z Japonska, Jigikudani jim jasne dominuje. Prave tady se totiz foti a filmuji slavni snezni makaci, kteri travi mrazive zimni dny hluboko v horach ponoreni do horkych pramenu, zahaleni v pare a posypani snehovymi vlockami. Pravda, uz cestou do Jigokudani jsem ocekaval deziluzi, ale nejak jsem doufal, ze neprijde. Samozrejme, ze deziluze prisla - Jigokudani je prosperujici turisticke centrum. Mala umela termali tunka je obklopena velkym navstevnickym prostorem a zamestnanci opiciho parku do ni zhruba jednou za dve hodiny prijdou nasypat trochu psenice. Opice pak s ocividnou trochou nevole pro tu psenici do zridel lezou, a to nejen za mrazivych podzimnich dnu, a pozuji tam pak zastupum fotografu. Ti si nakonec vzdycky najdou nejaky uhel, ze ktereho nejsou videt ani ostatni navstevnici, ani zabradli, ani lavicky, ani webova kamera a ani spousta naprosto nevzhlednych hadic, ktere odsud vedou vodu dolu do lazni. V nich si pak muzete objednat spolecnou koupel s opicemi, ktere zrejme podobnym zpusobem nalakaji do jineho bazenku, ve kterem vam pak poridi spolecnou univerzalni fotku z jedinecne dovolene. To mi uz pripadlo az moc ulitle, takze tuhle fotku opravdu nemam...
Ale cesta do Jigokudani nebyla marna. Opici park je postaveny na upati vysociny Shiga Kogen, na ktere muzete potkat i opravdu divoke opice a leccos dalsiho. Dokud jsme po horach chodili ve trech, videli jsme jen krasne horske scenerie, les byl uplne tichy a zdal se byt naprosto prazdny. Ale sam toho clovek vidi vic a navic byva pravidlem, ze si zvirata nevoli k zivotu lokality s temi nejkrasnejsimi panoramaty vysokych horskych hrebenu, protoze tam vetsinou nemaji moc co jist. Zvirata v horach si ve skutecnosti vybiraji teplejsi mista - stejne jako i lide, takze ve vysledku jich nejvic potkate kolem horskych resortu, lyzarskych sjezdovek a silnic. Behem tydne prochazeni krizem krazem vysocinou Shiga, ve dne i v noci, jsem tak podel silnic a pobliz hotelu natrefil na vetsinu velkych japonskych savcu - serau (horske kozy), psiky myvalovite, lisku, divocaka, opice.
Tak jako na Yakushime jsem i tady potkaval spoustu vyletniku, hodne z nich v duchodovem veku. Zpocatku jsem je pokladal za ovce, protoze mnozi z nich na sobe meli privazane zvonecky a zvonili. A kolem cest byly vsude vyvesene dvojice zeleznych tyci, kterymi jste o sebe mohli tlouct. V prvni chvili mi to pripadalo jako nejaky budhisticky ritual, ale ucel je uplne jiny. Ma to byt ucinna obrana pred medvedem usatym, ktery zdejsi hory take obyva. A brzy se ukazalo, ze setkani s medvedem neni nic tak vzacneho. Potkal jsem ho hned treti den rano, prochazel docela hlucne bambusovym podrostem (podrost z bambusu namisto travy a kapradi je znak, ktery zdejsi lesy asi nejvic odlisuje od lesu na moravsko-slovenskem pomezi). Byli jsme od sebe jen nejake 4 metry, zatim nejbliz co jsem kdy medvedovi byl, takze jsem nebyl uplne v klidu a trochu jsem couval, ale medved se jen letmo odhledl, odbocil stranou a pomalu zmizel v bambusovem housti. Byl to fantasticky zazitek! Ale moc jsem se z nej nepoucil. Bylo to uz v dobe, kdy jsem v predrazenem Japonsku pocitoval financni krizi, takze kdyz jsem pozdeji ten den dostopoval dolu do vesnice, abych nakoupil zasoby potravin, vybiral jsem prevazne podle cenovek. A ten den meli ve sleve smazene ryby a nalozene sepie.
Vykoupil jsem zbyvajici zbozi, mel jsem radost, ze mam aspon nejakou bilkovinu, a narval jsem je do batohu. Ackoli Japonci ziji v Dobe Igelitove a vsechny potraviny maji naprosto nesmyslne zabalene v nekolika vrstvach polyetylenu a polystyrenu, tyhle zlevnene ryby az tolik overpacked nebyly, takze do vecera se mi veskera jejich stava vylila do batohu a proskala ho i se spacakem a oblecenim. V noci jsem uz pak i ja vonel jak morsky plod. A potkal jsem dalsiho medveda. Tentokrat uz jsem ho nevidel, ve tme jsem uz jen slysel susteni bambusu. A vzpomnel jsem si na vypraveni zdejsiho hoteliera o tom, ze je letos spatny rok, na dubech se neurodily zaludy a opice a medvedi jsou vyhladoveli a jdou po lidech. A od te chvile jsem i ja zacal zvonit na vyvesene zelezne tyce…