Konečně na moři

pátek 11. září 2009

Jak tak procitam predchozi zpravy z Indonesie, vyvijeji se trochu jako knizky o Harry Potterovi, jsou cim dal temnejsi a chtelo by to odlehcit je necim optimistictejsim. Tedy asi nejprijemnejsi zjisteni, ktere me zpatky v Balikpapanu cekalo, byl fakt, ze se ujal program monitoringu mangrovu, ktery jsme rozjeli tesne pred mym lonskym odjezdem z Kalimantanu. Za penize, ktere nam na tu doby poskytla Gaby, vyjizdeli do terenu jednou za dva mesice muj asistent Ali coby lodnik a s nim vesnican Darman. S Darmanem jsem se seznamil v dobe, kdy pracoval pro malou mistni organizaci Intan Pesut, jejiz predseda pan Sise byl tehdy velmi aktivnim obhajcem zivotniho prostredi a zajmu drobnych rolniku a rybaru v zalivu. Nase nejvetsi spolecna akce byla demostrace proti spolecnosti PT Agro Indomas, ktera na obrovskych plochach kolem zalivu kacela les a sazela bez prislusnych povoleni olejne palmy. Kdyz se pana Sise pokouseli podplatit, prohlasoval vzdycky, ze by za takove penize jmeno Intan Pesut nikdy neprodal. A skutecne se tehdy podario, ze PT Agro velkou cast obsazeneho uzemi opustila. Bohuzel, behem lonskeho roku se jinym spolecnostem podarilo jmeno Intan Pesut koupit zrejme za jeste vetsi penize. Moje setkani s panem Sise bylo dost neprijemne, kdyz mi hned zacal vypravet o tom, jak na ostrove Balang, pres ktery ma vest dalnice (vubec nejvetsi hrozba pro cely zaliv), postavime spolecne novy Singapur! Pan Sise totiz na ostrove Balang vlastni pozemky... Alespon Darman ale zustal neprodejny a nadale spolu s Alim dal sbiral data o vsech ilegalnich aktivitach v zalivu, pocinaje rybniky na chov krevet pres plantaze olejne palmy a paleni dreveneho uhli az po prumyslovou zastavbu. A i kdyz ke me se ty zpravy ponejvice nedostaly, kvuli laxnosti Gabinych uredniku, Darman o vsem spravoval mistni vladu. Jina dobra zprava je, ze uz ted jezdime nasi novou lodi, kterou se diky rade drobnych prispevku od ctenaru indoneskych zprav podarilo poridit skutecne rychle. Jeste jednou za to vsem dekujeme! Zprovoznit lod trvalo nekolik dni, bylo potreba dodelat podlahu a lavice, upravit motor a nasadit ho na lod. Neco, cemu ja coby absolutni nemotorista absolutne nerozumim. Bohuzel se znovu ukazalo, ze ackoli je Ali neobycejne oddanym zamestnancem, coby mechanik ma sve slabiny. Opravdu spickovi lodni mechanici jsou tady v mem okoli asi jen dva, Marjuni a Bedul. Bedul je opak Aliho, po technicke strance je to nejlepsi mozna volba, ale s jeho disciplinou je to na stiru. Doted visi ve vzduchu neprijemnost z lonskeho roku, kdy nas s Alim nechal v maleru pote, co beze slova vysvetleni v dobe moji nepritomnosti proste skoncil s praci, nechal Aliho na holickach s polorozbitou lodi a efektivne tim prerusil program na nekolik tydnu. Letos jsem Bedulovi praci nenabizel. Nicmene kdyz videl, jak Ali s lodi prvni den zapoli, neptal se a okamzite si vzal vsechno na starost, vytahal podlahu, na ktere Ali uz druhy den pracoval, a zacali spolu se vsim nanovo. Alimu se po prvnim dni spolecne lopoty na tropickem slunci udelalo zle a hodil se marod, ale Bedul pokracoval. Za par dnu byla lod v provozu, takze jsme mohli s Alim a Darmanem vyrazit na prvni spolecnou tridenni obhlidku mangrovu, ktera ukazala, ze jejich data z minulych mesicu skutecne sedi a ze jsme opravdu dali dohromady zaklad tymu, ktery mel z lonskeho projektu vzejit! Nova lod je oproti te stare o neco vetsi a o poznani stabilnejsi. Coz se ted zrovna hodi, protoze vanou jihovychodni monzunove vetry a to je doba, kdy jsou i tady v zalivu poradne vlny. Prvni den si to Ali poradne neuvedomil a do pristavu se vecer vracel nejkratsi, ale ne zrovna nejbezpecnejsi cestou. Vlny bral podel, coz sice cloveka min ocaka, ale o to vetsi je riziko, ze se lod prevrhne. A tesne pote, co jsme minuli to nejvetsi vlnobiti, se do lodniho sroubu zamotal kus igelitu, sroub se uvolnil z hridele a lod se zastavila. Byt to o chvili driv, utopili bysme ji mozna hned prvni den. Takhle to Ali odnesl jen par boulema, protoze musel do vody, aby sroub opravil. Clun se s kazdou vlnou poradne zhoupnul a prastil Aliho do hlavy, takze kdykoli se potopil, trnul jsem, jestli se jeste vynori. Dalsi den uz tohle misto jaksepari objizdel! Behem prvni cesty jsme zajeli i na nas Termiti ostrov, na kterem jsme vloni postavili vyzkumny kemp. Ten na prvni pohled vypada docela zachovale, ale je to jen povrchni dojem. Kdyz totiz vystoupite na molo, ktere Ali s Bedulem a Marjunim vloni tak pracne a tak dobre zbudovali, prohne se a zakymaci – nekdo totiz odrezal a ukradl vetsinu kulu, na kterych molo stoji! Prihodilo se to uz pred osmi mesici, ale prekvapive i presto pristav porad stoji. Lod u nej ale kotvit nemuze. O chatky nad pristavem se zase postarali termiti – ostatne neni to nahodou, ze jsem ostruvek pojmenoval Termiti. Nektera prkna jsou prozrana tak dukladne, ze vypadaji jako plastikove hadice a pod vahou strechy se podivne prohybaji. Ovsem cekalo me tu i mile prekvapeni – stromky na kdysi vykacenem ostrove uz vzrostly natolik, ze se jejich koruny zapojily a alespon na casti ostruvku zastinily podrost, ve kterem tak zahubily travu a kapradi a daly vzniknout prvnim par ctverecnim metrum opravdoveho lesa. Tim jsem se kochal natolik, ze veskera skoda na zbytku kempu pusobila zanedbtelne a nedulezite!