Gunung Dieng

pondělí 19. října 2009

Ode dne, kdy jsem na Kalimantan prijel, prestalo prset. A ctrnact dnu bez deste tady znamena zacatek kalamitnich lesnich pozaru. Kazdy den dostavam e-mailem zpravu o pozarech, ktere za poslednich 24 hodin odhalily satelity, a zelena mapa se den ode dne zaplnovala cervenymi puntiky, az byly nektere casti vychodniho a centralniho Kalimantanu cele cervene. V blizke rezervaci Bukit Soeharto horelo denne a se tremi lesniky na 800 km2 s tim nikdo nic moc nenadelal. Sungai Wain se svymi 11 lesniky na 100 km2 pozarum celil uspesne, ale hned za jeho hranicemi a kolem dokola celeho Balikpapanskeho zalivu to doutnalo denne. Vsichni jsme cekali na zacatek destu, ktery nakonec opravdu prisel, i kdyz me nezastihnul v te idealni chvili. Byl jsem zrovna na skok zpatky na Jave, v pohori Gunung Dieng, kde pracuje mozna nejperspektivnejsi indonesky primatolog Wawan Djum. Mladik, ktery nema zadny dulezity post v nejake velke organizaci, zadny obrovsky plat, zadny velky univerzitni titul, proste se jen venuje vyzkumu a ochrane primatu ze zajmu o ne. To v Indonezii neni zrovna obvykle a i Indonezani samotni to u Wawana zacinaji ocenovat a jeho hvezda pomalu, ale jiste stoupa. Vloni byl Wawan na navsteve u nas v Sungai Wainu, tech par dni vstrebaval jak houba vsechno co videl, po navratu na Javu si nasel novou vlastni lokalitu a tam se ted snazi rozbehnout podobny projekt. Buduje system transektu (vyzkumnickych pesinek), na kterych scita zvirata, a také vegetacni plochy, na kterych ma v planu zjistovat kompozici pralesa a jeho fenologii (sezonni zmeny). Nicmene zatimco v Sungai Wainu mame nas system transektu a vegetacni plochy na prijemnem, jen mirne kopcovitem a dobre pristupnem terenu, na Jave uz se veskera takova mista promenila v pole, plantaze a lidska sidla. Zbytky pralesa zustaly jen na tech nejstrmejsich a nejnepristupnejsich horskych svazich. A tak je i Wawanuv system transektu ten nejkrkolomnejsi a nejnebezpecnejsi, jaky jsem kdy zazil. Vetsina primatologu v takovych podminkach buduje pristupove cesty podel horskych hrebenu nebo podel udoli, tedy tim nejschudnejsim moznym zpusobem. Wawan se ale rozhodnul pro stejny system, ktery mame v Sungai Wainu, tedy pro pravitkove rovne cesticky v kompasovem smeru, ktere ignoruji tvar terenu a predstavuji jeho nahodne prurezy. Takze se misty drapete prakticky primo vzhuru anebo klesate temer volnym padem nekolik desitek metru dolu. Prvni tropicky lijak me zastihnul prave pri takovem sestupu po hrebenove ceste a vysledkem byl nejen nezapomenutelny zazitek a promacene a zablacene vybaveni, ale taky namozene koleno a dalsi hluboke zazitky nasledujici noc (pri hledani outlonu) a den (pri hledani opic). Pripadal jsem si uz pak jak mala morska vila, ta taky citila pri kazdem kroku bolest jako kdyz slapne na nuz (a taky z vlastni blbosti). Teprve pote, co jsem odpoledne sjel z jednoho svahu skoro po hlave a skoncil dole s nekolika potluceninama a odreninama, bolest v kolene se rozplynula v celkovou bolest a ta pak odeznala taky nejak tak celkove. Nicmene koleno me od te chvile tu a tam zazlobi a jeste par tydnu o sobe asi bude davat vedet. Takze jsem nakonec Wawanuv system transektu zkritizoval v tom smyslu, ze je to sice pocin uctyhodny, ale az se mu tam nejaky student zabije, nebude mu to stat za to. Ale mozna ze vysledkem bude historicky prvni system vyzkumnych transektu opatrenych horolezeckymi lany... Opic jsme ovsem na transektech i mimo ne videli spoustu – gibony, dva druhy hulmanu a makaky. Jen ti javsti outloni mi porad unikaji. Docela zajimave pozorovani nabidla jedna skupina hulamanu Presbytis fredericae, ktera se prave krmila v korunach stromu. Na zemi primo pod nimi je totiz nasledovaly jine opice, makaci javsti, kteri ocividne pozirali zbytky hulmani snidane. Hulmani ze zralych plodu poziraji hlavne semena a sladke duznate oplodi ponejvice odhazujou, nejspis aby se vyhnuli prekyseleni sveho slozeneho zaludku, coz by zabilo symbioticke bakterie zpracovavajici celulozu z mladeho listi (hlavni potravni slozka hulmanu). Naproti tomu makaci se svym jednoduchym zaludkem bez bakterialni mirkroflory se zameruji na zrale ovoce, coz jsou prave ty zbytky, ktere hulmani odhazuji. Zda se, ze v Gunung Dieng makaci prisli na to, ze jim asociace s hulmany prinese idealni potravu i bez toho, ze by za ni museli splhat do korun stromu. A tak se tu chovaji podobne, jako antilopy a jeleni v Indii, kteri taky nasleduji tlupy hulmanu posvatnych, aby se pasli na zbytcich potravy, ktere opice pohazuji ze stromu na zem. Na Jave jsem stravil dva tydny, ponejvice vyrizovanim noveho pasu, hledanim partneru pro kampan na zastaveni stavby provincni dalnice kolem Balikpapanskeho zalivu a schuzkou se studenty na univerzite v Jogjakarte. Celou tu dobu mi denne chodily e-maily se zelenou mapou Kalimantanu, jen s ojedinelymi cervenymi puntiky – prselo tu a nehorelo. Ale nevim proc, mozna jsem vazne nejak proklety, ale jakmile jsem se na Kalimantan vratil, zazil jsem uz jen jediny posledni destik a zas prislo sucho. Mapa se uz zase plni cervenou barvou a vcera se objevily prvni dva puntiky i kolem Balikpapanskeho zalivu. Jeden z vesnicanu se mi nabidl, ze me jeho bratr, kouzelnik, toho prokleti zbavi. Ale obavam se, ze to nepomuze, nektere predikce na pristi rok hlasi nekolikamesicni sucho a pozary tak rozsahle, jake tu nebyly od roku 1998. A v pralese zacinaji hromadne kvest stromy, coz je bohuzel jedna z indicii toho, ze kalamitni sucho doopravdy prijde...