Dini a Bebu

úterý 13. října 2009

Vzhledem k nepriznivemu deni v Balikpapanskem zalivu ted travim vetsinu casu jednanimi ve meste nebo sezenim u pocitace a do terenu se bohuzel skoro nedostanu. Kahau nosate jsem zatim videl, tedy spis jenom zahledl, akorat dvakrat. Kontakt se zviraty mi ale aspon trochu nahrazuji samicka outlone vahaveho Dini a samicka makaka vepriho Bebu, ktere obe nasly azyl v mistnim vzdelavacim stredisku. Na Kalimantan jsem letos dorazil s novym vybavenim pro nahravani zvuku. Ma slouzit k vyzkumu vokalizaci kahau nosatych, jenze na kahau zatim vubec neprisla rada. A tak abych se tu aspon trochu venoval nejake primatologii, travim obcas volne chvile nahravanim vokalizaci alespon techto dvou primatu. Cilem je pripravit si podklady pro mapovani vyskytu obou druhu v terenu. Primaty je ve zdejsim pralese tezke videt, zato slyset je jich hodne a poslouchani jejich vokalizaci se pro nas uz pred dvema lety stalo jednim z hlavnich prostredku jejich studia. Nektere zvuky vychazejici z pralesa je ovsem tezke interpretovat, protoze pri nich clovek zvire v huste dzungli proste nevidi, a zvirata chovana v kleci muzou byt k jejich porozumeni dost napomocna. Od outlone Dini jsem si v tomhle smeru sliboval vubec nejvic. Tyhle nocni poloopice jsou k videni jenom hodne ojedinele, zrejmne nejen proto, ze ziji skryte, ale spis proto, ze jich skutecne je tak malo. Pokud je ale v pralese preci jen potkate (a mate na hlave celovku), prozradi je silny odraz svetla od jejich oci. Trvalo mi rok, nez jsem v Sungai Wainu nasel sveho prvniho outlone, a doted se mi jich nepovedlo dohledat vic nez ctyri (a mym asistentum jen jedineho). A tak jsem stejne jako i nekteri jini vyzkumnici doufal, ze by je treba mohlo obcas prozradit take piskani, ktere outloni obcas vydavaji, aby kontaktovali sve soukmenovce. Piskani bornejskeho outlone zatim zrejme nikdo nenahral a uz i tim padem jsem byl hodne nateseny na to, ze ho snad uslysim od nasi Dini. Ta se ovsem ukazala byt naprosto nekooperativni. Je to asi ten nejnemluvnejsi primat, se kterym jsem kdy mel tu cest. Vysledkem prvni noci bylo jen jedine tichounke ‘ich’ pri tom, kdyz se Dini protahovala. Je to sice zatim nepopsana vokalizace, ale zjisteni, ze outlon nekdy pri protahovani udela tichoucke ‘ich’, neni z tech nejuzasnejsich. Ani nasledujici noci neprinesly vic nez par dalsich ‘ich’ nebo par zachrochtani nebo zakruceni, kdyz po kleci lezla kocka nebo kdyz do klece vlezl osetrovatel. Zadne hlasite piskani, ktere by nam pozdeji bylo co platne pri hledani zvirat v pralese. Neni zas az tak divu, Dini tu nema na koho by pisklala, ale hlasite vokalizace jsou ostatne od toho, aby je slysel nekdo, kdo je v nedohlednu. Jeste cekame, jestli si to nerozmysli az treba prijde do rije, ale zatim se spis zda, ze ani vokalizace nam v hledani outlonu prilis nepomohou a ze tahle zvirata opravdu nejsou na vyzkum z tech nejsnadnejsich. I tak ovsem bylo tech par noci u klece s Dini mnohem zajimavejsich nez dlouhe dny stravene na mistnich uradech. Dini ma ve voliere silnou lampu, ktera v noci dovnitr laka hmyz (naprosto genialni enrichmentovy vynalez!). A tak lovenim hmyzu travi vetsinu sveho casu. A pri tom v klidu zalezala dovnitr lampy (ktera ma stinitko vyrobene z plastoveho kanystru) a lovila hmyz par cemtimetru od silne zarivky, do ktere se divala primo a s otevrenyma ocima, aniz by ji to nejak ocividne vadilo. Vzdycky me zarazelo, jak se vetsina nocnich zvirat v pohode diva primo do oslnujici baterky, aniz by projevily nejakou nelibost. Nocni zvirata je prekvapive tezke oslnit. Se samici makaka vepriho Bebu (Beruk Buruk, ve volnem prekladu Voskliva Vopice) byla o moc snazsi prace. Bebu byla na lidi zvykla, vyrustala jako domaci mazlicek nez se ji majitel zrekl. Tim padem mela (na rozdil od Dini) s kym si povidat – v podstate s kazdym, kdo se u jeji klece objevil. Se mnou zacala nekolika vzrusenyma chrochnutima a pak uz prisly dlouhe serie kontaktnich ‘ku’, coz je hlas, ktery clenove tlupy vydavaji, pokud se tlupa rozptylene pohybuje po pralese a jednotlive opice pri hledani neceho k jidlu casto zabloudi mimo dohled ostatnich. To je presne ten zvuk, ktery muze pritomnost makaku veprich nejsnaz prozradit pozorovateli. Ovsem pokud dotycny pozorovatel vi, ze jde o opice, vetsina nezasvecenych totiz ‘ku’ ignoruje jako zvuk nejakeho nezajimaveho sediveho ptaka. K nahravani jinych zvuku uz se ovsem Bebu neuvolila jen tak zadarmo. Krasne serie mlaskani (lipsmacking) podminovala tim, ze jsem ji nejdriv chvili pres pletivo cistil srst. Blazne s pri tom nastavovala, a kdyz jsem skoncil, zacala na oplatku procistovat chlupy na moji ruce a mlaskala mi pri tom jak nejaka herecka primo do mikrofonu. Kazdy muj chloupek prit tom peclive protahovala mezi palcem a ukazovackem a ocividne na nem zkousela najit nejke hnidy, ktere by pak snedla. Jenze protoze jsem momentalne bez vsi a munek, brzy presla na zlozvyk bezny i u jinych opic v klecich, totiz ze jeden chlup po druhem vyskubavala, aby mohla sezrat aspon jeho korinek, cimz me vetsinou rychle pripravila o dalsi zajem. Nakonec zbyvalo nahrat uz jen jednu posledni vokalizaci, ktera makaky v pralese taky casto prozradi, a to jeceni jedincu pri prilezitostnych rvackach. K tomu ucelu jsem pro Bebu potreboval soupere, kterym mel byt osetrovatel Budi. Vsichni rikali, ze Bebu Budiho nenavidi, a brzy mi bylo jasne proc. V detstvi Budiho doma na Jave kousnul jiny makak primo do zadku a on se jich ted boji – a to tak chytre zvire jako je Bebu okamzite pozna a zacne si dovolovat. Skutecne na Budiho zle dorazela, jakmile se objevil u klece, jenze v tom dorazeni nebyla ani stopa strachu a s takovym pristupem k veci nelze nejake jeceni ocekavat. Nepomohlo, ani kdyz Budi prinesl hrnek vody a vyhrozoval, ze ji pocaka. Bebu si misto zdeseneho vriskotu sama sedla na okraj velkeho lavoru s vodou, nabrala vodu do dlani a chrstla ji presne primo na Budiho! Ale nakonec jsme vymysleli jine reseni – Budi si rozpustil sve dlouhe vlasy a ja mu je zacal jeden po druhem pekne probirat a cistit. Bebu v tu chvili prepadnul amok, rorzbesnila se a zacala jecet primo ukazkove. To prilakalo pozornost dalsich dvou osetrovatelu, kteri se k cisteni Budiho okamzite pridali a neobycejne se bavili tim, jak se je rozlicena Bebu zkousi pres pletivo rozsapat (malem mi pri tom zlikvidovala mikrofon) a kdyz zjistila, ze uz na nas nedosahne, vzala aspon gumovy pantofel, ktery se ji valel na podlaze, a zacala ho zurive kousat a rvat na cary. Opet naprosto profesionalni performance! Ovsem, byla to jen kratkodoba metoda nahravani vriskotu. Kdyz odpoledne Budi dorazil znovu a zacali jsme dalsi serii spolecneho cisteni srsti, Bebu se uz jen zarlive priplazila k pletivu a nervozne zachrochala, ale pak uz jen sporadane cekala, az Budiho docistim, a doufala, ze prijde rada i na ni (coz jsem nedokazal odmitnout). Nakonec nechala i Budiho, aby ji probiral chlupy, i kdyz ji ani nenapadlo, aby mu tu sluzbu nakonec oplatila, tak jak to pravidelne delala se mnou. Bylo ocividne, ze uz Budiho prijala za novou beta samici.