Výsledky pitvy mláděte orangutana bornejského

V polovině února (11. 2. 2017) proběhla tiskem zpráva o náhlém úhynu mláděte orangutana bornejského, které se u nás 14. prosince 2016 narodilo. Pro zjištění příčiny úhynu bylo mládě posláno na pitvu do Státního veterinárního ústavu v Praze.

Oficiální protokol, který jsme tento týden obdrželi, uvádí jako důvod úhynu akutní krvácení v mozku v důsledku úderu do hlavy. Tím se potvrdilo podezření, že se jednalo o náhlou událost, ale vzhledem k tomu, že nikdo incident neviděl, nelze s určitostí říci, jakým způsobem k úrazu došlo. Chovatelé i zoologové jsou si jisti, že se nejednalo o žádný projev agrese, ale spíše o nešťastnou náhodu, neboť žádné negativní chování vůči mláděti od ostatních členů rodiny nikdy nepozorovali. Mládě mohl neopatrně přimáčknout samec Ňuňák během svého teritoriálního a sexuálního chování vyvolaného např. příchodem návštěvníků do haly, což však probíhalo i v době, kdy byla Ňuninka březí. Mládě mohlo být zraněno při hravém chování starší sestry Cantik, která si vynucovala pozornost matky. Nelze ani vyloučit, že mládě mohlo spadnout nebo se uhodit při neopatrném či rychlém pohybu samotné Ňuninky.

Po zveřejnění zprávy o úhynu jsme čelili ze strany veřejnosti velké kritice chovných podmínek orangutanů. Víme, že expozice, ve které orangutani žijí, je dlouhodobě nevyhovující a ani přes opakované upozorňování a snahy o nápravu se kvůli velkým finančním nárokům do této doby stav nezlepšil. Nastává otázka, co dál, protože je vysoce pravděpodobné, že Ňuninka opět brzy zabřezne a do roka se jí narodí další mládě. Oddělení chovného páru po porodu a separace samice s mládětem na delší dobu je nemožná, neboť by se tím radikálně zhoršil komfort všech zvířat, všichni jedinci by se museli ve výběhu během dne střídat, oddělení by s sebou neslo psychické problémy, výrazně by se zhoršil welfare zvířat…

Díky jednání se zřizovatelem jsme v loňském roce získali finanční prostředky na obnovu projektové přípravy k pavilonu v horní části zoo, která započala již v minulosti. Výstavbou tzv. Asijského domu by se navíc vyřešily i mnohé problémy dalších chovaných druhů (sloni, giboni…), ale je otázka, zda se skutečně začne stavět a kdy. V případě, že k tomuto rozhodnutí v blízké době nedojde, uvažujeme zahájit jednání s koordinátorem Evropských chovných programů (EEP), informovat ho o stávající situaci a eventuálně zvážit, zda by nebylo lepší orangutany přesunout do jiného chovatelského zařízení, které má pro jejich chov vhodné podmínky.

zveřejněno: pátek 3. března 2017 | Věra Vrabcová