Turaka mají mládě

V letošním roce se zdařil odchov u zajímavého ptačího druhu, a to turaka fialového, který je také znám pod dřívějším názvem banánovec.

Naše zoo získala dva páry v roce 1993, jedna ze samic žije v naší zoo dodnes. Před čtyřmi lety k ní přišel nový partner, který se narodil (tedy vyklubal :-)) v roce 2008 ve francouzské Zoo Mulhouse, ale pět let pobýval v Zoo Dvůr Králové. Tento potomek je jeho prvním (a doufejme, že ne posledním). Samice nakladla na začátku června dvě vejce, ale jedno nebylo oplozené, takže se vyklubalo pouze jedno mládě. Na vejcích seděla pouze samice, ale mládě na hnízdě krmili oba rodiče. Vývoj probíhá poměrně rychle, po cca 17 dnech opustilo mládě hnízdo a čile si poskakovalo po větvích. Rodiče jej stále dokrmovali, samec dokonce aktivněji než samice, ale nyní je jejich potomek již samostatný a potravu přijímá sám. Krmná dávka je stejná jako u dospělých – nejrůznější druhy ovoce, speciální krmení pro plodožravé ptáky Nutribird, zhruba jednou týdně vařené vejce. Hmyz naši turakové nepřijímají vůbec.

Hnízdo, které turakové preferují, je proutěný košík, ne příliš hluboký. Podklad tvoří suché listí, větvičky, hobliny a další materiál. Mládě má zpočátku tmavé prachové peří a vypadá jako malá rozcuchaná příšerka. Nyní má přepeřené letky a ocas, ale na pestré zbarvení rodičů si musí ještě počkat. Dospělí turakové jsou totiž nápadní zejména díky žlutooranžové barvě zobáku, kdy jeho horní část je protažena až na čelo a vytváří jakousi přilbu. Zadní část hlavy má jasně červenou barvu. Letky jsou purpurové, peří má lesklé modrofialové zbarvení a je zajímavé ojedinělou vlastností – obsahuje červené barvivo turacin a zelený turokoverdin, které obsahují měď a jsou rozpustné ve vodě.

Domovinou turaků fialových jsou deštné lesy, vlhké savany a mokřady v západní části rovníkové Afriky jižně od Sahary. Žijí v párech, popř. v menších skupinkách, ale hnízdí samostatně. Není to druh ohrožený vyhubením, přesto je uveden v seznamu ohrožených druhů v kategorii „málo dotčený“.

zveřejněno: pátek 25. srpna 2017 | Věra Vrabcová