Libor na svém zimním bytě

Vzhledem k nízkým nočním teplotám se ve čtvrtek 6. října 2016 konalo tradiční stěhování aligátora severoamerického Libora, který je služebně nejstarším zvířetem naší zoo.

Žije u nás od roku 1974, tehdy byl zakoupen za 670 korun československých :-) ve stáří cca 3-4 roky. Čeká na něj zhruba sedmiměsíční pobyt ve vytápěném zimovišti, v jeho expozici je udržována teplota cca 27°C, vyhovuje i dostatečná vlhkost, prostor souše je vyhřívaný podlahovým topením. K dispozici má bazén o rozměru cca 6 x 3 metru a hloubce cca 90 cm, ve kterém má možnost plavat, teplota vody je 18-20°C. V letošním roce jej návštěvníci mohli ve venkovní expozici vidět od 26. května. Libor po většinu dne leží bez pohybu a prostor k odpočinku má možnost střídat – na souši, na mělčině či v hloubce bazénu. Jeho nehybnost je občas terčem nevole některých neukázněných návštěvníků, ale již několik let je pod dohledem kamery, takže tyto případy jsou méně časté. I tentokrát se ve vypuštěném bazénu objevily kameny drobnější velikosti...

Jeho stěhování je pro pracovníky zoo již rutinní záležitost, takže vlastní odchyt a naložení do bedny trvalo cca 10 minut. Nejsložitější je vždy přetáhnout Liborovi přes hlavu smyčku z lana a pak jej tahem mnoha silných paží nasměrovat do přepravní bedny. Vzhledem k tomu, že Liborovu váhu odhadujeme na téměř 200 kg, je také pro zvednutí bedny a přenos nutná pomoc minimálně šesti zdatných pracovníků.

Kromě Libora již bylo přestěhováno několik dalších druhů zvířat, která ve své expozici nemají teplé zázemí a naši středoevropskou zimu by špatně snášela. Jako první se přesunuly želvy ostruhaté, následovaly je vydry malé a ptáci ze dvou menších voliér, jako jsou majny Rothschildovy, křepelové korunkatí či holubové chocholatí. Naštěstí se jedná o nepatrné procento našich chovaných druhů, takže návštěvníci většinu zvířat uvidí, ale samozřejmě záleží na počasí. Nejjistější ke sledování jsou zvířata, která žijí v pavilonech s návštěvnickou halou, takže jsou vidět buď venku či uvnitř.

zveřejněno: pátek 7. října 2016 | Věra Vrabcová