Krajty královské a jejich úspěšný odchov

čtvrtek 22. července 2010

Dalším mládětem, ze kterého mají chovatelé velikou radost, je krajta královská, která se zde v novodobé historii vylíhla poprvé.

Tento odchov je tedy pro nás cenný hned ze dvou důvodů. Jednak je pravděpodobně historicky prvním odchovem (informace z dřívějších let nejsou k dispozici), jednak se odchov podařil přirozeným způsobem. Krajty tvoří výjimku mezi hady v tom, že se o svá vejce po nakladení starají a zahřívají je jemnými záškuby svalů až do doby vylíhnutí mláďat. Když tedy v polovině dubna snesla samice v horní části terária pět vajec s kožovitou skořápkou, chovatelé se rozhodli, že odchov bude probíhat přirozeným způsobem (druhý způsob – častější – je umístěním do speciální líhně za dodržení určité teploty a vlhkosti). Po devíti týdnech (29. června) se vylíhlo jedno mládě, ostatní vajíčka se již během inkubace jevila jako neoplozená. Malou krajtu, která měřila cca 15 cm, chovatelé ještě několik dní nechali u matky, ale na začátku července ji již oddělili do samostatného terária. Po třech týdnech se poprvé svlékla, v té se mláďatům poprvé předkládá potrava. Její velikost samozřejmě musí odpovídat velikosti hada, proto naše krajta dostala k prvnímu chodu holátka krmných hlodavců.

Odchov u tohoto druhu není vyloženou raritou, ale příliš běžný také není. Jedním z důvodů je obtížnost při sestavování chovného páru, neboť je třeba, aby si zvířata skutečně „sedla“. Důkazem toho je i naše zoo, neboť současná samice byla od roku 2004, kdy k nám přišla od soukromého chovatele, pohromadě se samcem pět let – bez úspěchu. Až po jeho úhynu v lednu letošního roku ji chovatelé spojili s jiným samcem, který se do zoo dostal zajímavým způsobem – zadrželi jej příslušníci policie ve městě J a dovezli jej k nám. Jak je vidět, byl to ten pravý, takže naše zoo opět získala bod navíc. Podle údajů Ročenky Unie českých a slovenských zoologických zahrad z roku 2009 se totiž ze sedmi zoo, kde se chovají, nemůže odchovem pochlubit ani jediná!

zveřejněno: čtvrtek 22. července 2010 | Věra Vrabcová