tuleň obecný Phoca vitulina

třída: Savci

Kde mě najdete v ústecké zoo

 

Rozšíření

Zajímavost

Tuleň obecný, zvaný též ostrovní nebo atlantský, je nejrozšířenějším ploutvonožcem na světě. 

Na souši se tuleni třesou chladem jako ostatní savci. V chladné vodě jejich zimomřivý třas jako zázrakem mizí. Podle norských vědců je to jedna z mnoha adaptací ploutvonožců na vysoké nároky spojené s dlouhými ponory do velkých hloubek. Základem tuleního úspěchu je tuková vrstva, kterou tato zvířata mají po celý rok a může tvořit až polovinu jejich tělesné hmotnosti. Pomocníkem je navíc hustý kožich. Ten izoluje tak dokonale, že pod ním ani netaje sníh či led. A to i přesto, že má ve srovnání se vzduchem 25x vyšší schopnost vodit teplo, bere tedy tělu 25x více tepla.

Tuleni jsou velmi dobře přizpůsobeni pohybu ve vodě. Zadní končetiny mají posunuty až na konec těla a slouží ke kormidlování. Na souši se tak mohou pouze plazit po břiše za pomoci předních ploutví. Srst mají krátkou a tuhou. Jednou ročně, po období rozmnožování, línají, přičemž zůstávají na souši, dokud jim stará srst nevypadá. Ponory pod hladinu trvají v průměru 3 – 5 minut, ale dech zadrží i na 30 minut. Potopit se dokáže více než 400 m hluboko. Pod hladinou se tuleňům zpomaluje srdeční tep, aby se snížila spotřeba kyslíku. V porovnání s člověkem má také tuleň dvakrát více krve, která má navíc lepší schopnost vázat kyslík.

Vytváří harémové skupiny, kde na jednoho samce připadá více samic. Po spáření se samice snaží co nejvíce lovit, aby si vytvořila tukové zásoby na období péče o potomka. Samice rodí jedno mládě a krmí jej mlékem, které obsahuje 50 % tuku, takže mládě rychle přibírá na váze. Tuleni se páří ve vrcholném létě a mláďata rodí na souši. Většinou jsou mláďata dobře ukryta pod skalními převisy nebo písečnými dunami.

Ohrožení

Tuleni obecní nejsou ve volné přírodě aktuálně ohroženi. Hrozbou pro ně může být znečištění vod, se kterým souvisí i úbytek přirozené potravy, změna klimatu a celková přeměna krajiny vlivem člověka.

 

id:1987

úterý 3. ledna 2006